Rozkaz
Rozkaz., u, m., rozkázání, poručení, der Befehl, Auftrag, die Ordre, Anweisung, das Geheiss, Gebot, Edikt. R. výslovný, D., cí- sařský, panský, Us., obesiaci, Er., tuhý, pří- sný. R. denní, der Tagsbefehl, otevřený, of- fene Ordre. Čsk. R. činiti; k r-zu a slovu státi; r-zu poslouchati, uposlechnouti, dosti učiniti; r. konati, vykonati, naplniti, uložili, dáti, vydati; na tvůj r., z tvého rozkazu, bez rozkazu. V. R-zu něčího šetřiti; podlé lékařova r-zu se říditi. D. Na něčí r. přijíti. Mám r., abych přišel. Jeho r. očekáváni. Bern. Z něčího r-zu něco činiti. Kram. E-zy plniti; chovati se, zachovávati se dle roz- kazův. J. tr. Z vůle a r-zu jeho. Br. Učiniti k r. něčímu něco. Os. Spravedliví rozkazové od vrchnosti ukládáni buďte a ty měšťané dobromyslně a ochotně podnikejte. Vz Po ručení. E. a zákon liši se v ten způsob, že zákon celek, r. pak jen díl značí. Sš. I. 78. R-zem božím propasti vod poklad berou. Kom. — R. právní, der Gerichtsbefehl. Ros. Na toho, kdo se, před právem jsa, z něčeho obviněn zná, není rozsudku zapotřebí než r-zu, aby svému odporníku práv byl. Kol. 33. — R., moc, vláda, die Macht, der Be- fehl. Pod něčím r-zem státi. Bern. — R., vide, der Wille, Befehl. Já stojím na rozkaz. Bern.