DesetDeset, gt., dat., lok. a instr. deset
i neb desít
i. Desíti m. desiati, posud na Slov., z toho přehláskou = desieti a stažením = desíti. Ht. Gr. §. 273. Deset, skr. dacan,
zend. dacan, lat. decem, řec.
ôty. a, goth.
taihun, nněm. zehn. Fk. 85., Schl.
Prvotní
tvar byl desinti, z čeho se staročeské desieť
vyvinulo. D
ese
t bylo
prvotně rodu muž., viděti
to z výrazu pro dvacet: dva desieti, dva dcieti,
nikoliv dvě desieti.
Nyní je bez rodu po-
dobně ostatním číslovkám.
O skracování slova
deset v desítkách vz Číslovka a vůbec: Kt.
str. 44. -45.; Mus. 1848. str. 243. (Šf. ); Mus.
1864. IV. str. 325 a násl. — S desíti vojáky.
Ros. Deset (
lé
pe: desatero, Brt. ) božích při-
kázání. V. Utrácel od groše českého deset
bílých peněz. Prov. Jednoho čerta vyhnati
a deset jiných vehnati. V. Jeden z desíti.
Před desíti nedělemi. Pán desíti domů. Jg.
Deset chutí do něčeho míti. Šm. Po deseti
,
po desíti. Us.