Skloňování
Skloňování, sklonení, die Biegung, Nei- gung. V. S. země. S. mysli = náklonnosť, náchylnosť k čemu. — S. čili deklinace v mluvnici jest ve tvarosloví ohýbání jmen podstatných, přídavných, přechodníkův a příčestí určitých i neurčitých, číslovek a zá- jmen k tomu cíli, aby povstalou proměnou na kmeni, v němž leží význam slova a rod jeho, poznamenáno bylo ještě číslo a vztahy n. poměry, v grammatice pády zvané. To pak děje se příponami a předložkami velmi nestejně a nestejný jest také počet čísel a pádův. Koncovky časem se otírají, kazí a ztrácejí význam a ztráta ta musí býti pak předložkami nahrazena. Gb. Cf. Bž. 64. (strany zaniklých přípon). Sk. jest ohýbání jmen podstatných a přídavných, zájmen a číslovek dle pádův, rodův a čísel a to se děje, když ku kmenům náležité koncovky pád a číslo znamenající se připojují. Decli- natio, die Beugung, Deklination. Jest pak s. jmenné, zájmenné a složené n. smíšené. Kt., Gb., Kz., Bž. 65. Ku sklonění jmen- nému náležejí jména podstatná a přídavná, přechodníky, příčestí, mnohé číslovky zakon- čení neurčitého a základní. U skloňování zá- jmenného máme dva druhy zájmen: já, ty a zvratné se, na kterých se rod neznamená a ten, ta, to i co k tomu náleží, rod zna- menaného podmětu rozeznávající. Proto se jmenují ona bezrodá, tato rodová. Gb. Cf. Bž. 65. S. složené slove tak, protože se dva kmeny skloňují, totiž jméno a zájmeno (ji, ja, je). Vz Nový. Cf. Bž. 65. — S. jmen podstatných rozeznává se dle rodu a koncovní hlásky. Dle těchto známek máme pro podstatná jména mužského rodu dvoje sklonění, pro podstatná ženského rodu troje a pro pod- statná středního rodu čtvero sklonění. Ve skloňování mužských podstatných jmen jest potřebí důležitého rozdílu mezi životnými a bezživotnými bytostmi šetřiti. K živým bytostem počítají se kromě nadsmyslných Bůh, duch, anděl, čert všichni lidé a zví- řata. Tohoto rozdílu mezi životnými a bez- životnými bytostmi šetří čeština při všech ohebných částkách řeči. Kz. Tento rozdíl činí se jen ve slovanštině a jest původu pozdějšího (teprv v 15. stol. pravidlem. Mkl. S. 372., Jir. Nkr. 22.). Schl. S. pravi- delné, nepravidelné. Strany skloňování jmen přídavných vz: Nový, Dnešní, Otcův, Vesel. Strany skloňování zájmen a číslovek vz jednotlivá zájmena a. číslovky. Kromě toho vz více v S. N. článek: ,Slovanský jazyk´ (VIII. str. 656.-666.), Kt. str. 27. a nás!., a v tomto slovníku články: Rod, Číslo, Kon- covky, Tvar, jednotlivé samohlásky. Os. v ná- řečí slováckém na Mor. vz Mtc. 1878.1. sešit. Někdy se sklánějí tvary, které by se neměly skláněti: otčenáš, e, zdrávas, u; mám jak patřího pacholka. Brt. O s. jmen cizích vz jednotlivá jména a Brs. 2. vyd. 24.—75. (O skloňování jmen podstatných vz násle- dující přílohu).