Vodič
Vodič, e, m. = který vodí, der Führer, Leiter. V. za ruku, k něčemu, D., koní. Zlob. Hoře vám, vodičové slepí. ZN. Už som ja bol na nohách a onedlho i moj v. prikvirnul, aby sme čím skôr pút po meste nastúpili. Lipa 265. — V. vlaků, der Zug- führer. Dch. — V. = závodčí, poddůstojník mezi desátníkem a šikovatelem, der Führer. — V., der Vortänzer. U Olom. Sd. — V. u myslivců a) vůdce hejna zvěři, das Vor- thier, D.; b) pes: vodiče upraviti, cvičiti na přední a zpáteční cestu; v-če odtáhnouti. Šp. Vz Pes. — V. = kov atd., který elektřinu, teplo, zvuk snadno pouští, vodí, der Leiter. Špatný vodič tepla. Pr. Chym. 38. V. jedno-, dvoupólový; dobrý (dobrý elektrovodič), špatný: v. tepla (teplovodič). Nz., Bř. N. 60. V. elektřiny, tepla, zvuku, špatný. Vz KP. II. 196., 330., 274., 277.