Voják, a, vojáčekVoják, a,
vojáček, čka, m
. = bojovník, válečník, dráb, der Soldat. V. Voják pěší, V., starý, nováček
. V
. na posádce na pev- nosti osazený
. V
. Dobrovolný v. (dobrovol- ník)
. Kom
. V. lehce oděný. V. v brnění (oděnec). D. V-ky po městech, po vsech rozložiti, Kom
., do města položiti
. D
. V. na vodě, na zemi, vysloužilý. Us
. Oddělení vojáků; vojáček
, Militär-Erziehungsknabe. Dch. Voják s vojákem závodí v hrdinských úmyslech Tč. exc. Šuhaj zaplakal a šel za vojáka. Kdy vojáci maširují, bývá pluta. Kda. Ostatní děti dá vojákama (= na vojnu). V Kunv. Msk. Před hudci stanul jako v
. v pluku (zpříma, hrdě maje dosti peněz). Dbv
. exc. Voják v hladu, v. v sytu, vždy dobrého má pobytu
. Lum. Kupec pravdo- mluvný (je jako) v. milosrdný. Mt
. S. I. 100. Chodívá za vojáky; Je bujný jako v
. Us. Šd
. Za těch dob nebyli v-ci námezdní věci zhola neznámou. Ddk
. II. 266
. Víc sa ludě bojá vojny od vojny vzdálení než v-ci ne- prátelóm v čele postavení. Na Slov. Tč. Los (heslo) vojákův. V
. Za v-ka vzíti; pod vojáky se dáti; za vojáka se dáti, jíti. Us. V-ky do města, do vsí vložiti. J. tr. Vo- ják sprostý, zaváděč, desátník, šikovatel (u jízdy: strážmistr)
, poručík
, nadporučík, setník (u jízdy: ritmistr), praporník (u jízdy: vrchní strážmistr), podplukovník, plukovník, general (g. major, g. poručík, g
. jezdectva n
. jízdy, g
. zbrojmistr, g. maršál). Bubeník, trubač, tesař, měřiči, minaři, sapaři, pumaři, mostaři, cestaři, vozatajstvo, sbor zdravot- nický atd
. Š. a Ž. (Valter). V-kem si libuji. Er. P. 433. b. V-ky sčítati, popsati, přehlí- žeti
. Čsk
. Už bol súci za vojáka. Dbš. Sl.
pov
. V
. 541
. Král se tomu podivil, co to za vojáček byl; Třeba seš ty hodné jonák, ty seš přece jenom voják. Sš
. P
. 107., 713
. Voják najatý potud zač stojí, pokud tlusto a mokro
. Pk
. Jazyk není špatný v.; Jazyk nešpatný v
. Bž. Vz Vojsko. —
V., Wojak, samota u Něm
. brodu. PL. —
V., os. jm. Vz Blk. Kfsk. 1133.