1. Odvod
1. Odvod, u, m., odvádění něčeho povin- ného. Die Abführung. O. vojska. Us. K od- vodu jíti, se stavěti. Ml. O. na vojnu. Pra- videlný o. k vojsku; o. hlavní, dodatečný; o. z moci úřední, von Amtswegen. Čsk. Kdy bývá o. k vojsku, je škaredá pohoda. Kda. — O., odevzdání, dodávání, die Ablieferung, Ab-, Uibergebung, Uibergabe, Lieferung.!). O-dy od jiných fondů zemskému fondu. Ozná- mení, summa, lhůta, sloupec odvodu. Šp. — O. vody, die Ableitung. — O., rozvod, starý kmen, který do země kladou, hřiženice, Ge- sänk, n. V. — O., odpor, vyvrácení, der Gegenbeweis, die Widerlegung, Ablehnung, Widerrede, Einrede, der Gegengrund. O. v právnictví = vyvrácení důkazů od odpůrce vedených, kdežto důkaz směřuje jen proti zapírání. Vz S. N. O. žaloby. A obeslaný též má odvodu svého užiti. Kol. 12. Příčiny (odporu vloženého) mají straně odporné dány býti, aby věděla, proti čemu měla by se od- vodem svým hotoviti. Pr. m. O. vésti (od- vozovati). Jg., Kom. Na jehožto odvody zase Rokycana replikoval. V. Odvody odvésti. Tkadl. Soudný skoumá důvody a odvody. Marek. Obnoviti, uvážiti důvody a odvody své, Beweise und Gegenbeweise. Us. (Pán) důvody jeho (ďáblovy) o-dy nějakými po- rážel. Sš. Mt. 57. — Vz Průvod.— O., do- vedení, Erweisung (der Unschuld). Každý, kdo se k o-du neviny své odvolá, slyšen býti má. Ros.