Dobrý
Dobrý, (dříve také: dobr, důbr, a, o); komp. lepší, superl. nejlepší; dobroučký, do- brounký, dobřičký, dobřinký. Dobrý, v Krkon. hezký. Kb. — D. = udatný, brav, tapfer. Neudatný neumí jedno láti, dobrý se dá u příhodě znáti. Ctirad. Dal. — D. = urozený, zeman, adelich. Já jsem lepší než ty = urozenější. Mus. A že jsou dobří skrze urození vládyčí. Chč. 446. — Tov. K. 224., Půh. (Gl. ). — D. = jakosť žádanou mající, gut: a) Podlé věci, okoličnosti. Dobrý základ položiti. Dobrou radu dáti. Dobrá odpověď (příhodná). D. herec, báseň, obraz, malíř, pěvec, čeština, hráč, tanečník. Jg. — b) Podlé úmyslu, potřeby; pohodlný, užitečný, gut, schicklich, tauglich, nützlich, heilsam. D. pří- ležitosť, vítr, čas, rok, žně, pastva, živnosť, opatření, vůl (tučný), koupě (laciná), příčina, voda, lék. Jg. Dobrým větrem odplouti (po- hodlným). Obé dobré, hus i prase. Prov. Dobrá psu moucha, chlapovi řepa. Na Slov. Dobré bývá, když jsou vlci syti a kozy celé. Dobrý chléb, když koláčů není. Dobré to, když není lepšího. Co vhod, to dobro; co příliš, to mnoho. Potázal se s dobrou. S dobrým se potázal. Na dobrou koupi netřeba kupcův pobízeti. V. Co dobrého jest a pěkného, má se po druhé a po třetí opáčiti. Lb. — na co: ten lék jest dobrý na oko. Us., L. Dřevo na housličky dobré. Er. P. 466. Dej nám dobré líto (léto) na pšeničku, na žito. Er. P. 59. — čemu. Ta voda je dobrá zastaralému zlá- mání. Čern. — k čemu. To je ke všem ranám dobro i užitečno. Ras., Čern. — proti čemu. Voda dobrá proti bolestem uší. Čern. — s inft. Dobrý pro smrť poslati (= líný). Č. — D. = platný, giltig. — na koho. Směnný list dobrý na mne samého. L. — c) D. — ve svém způsobu, rodu dokonalý, gut, recht, in seiner Art vollkommen. Jg. D. chléb, pivo, zrak, Čich, oči, nástroj, nůž, sukno, zboží, hospodář, rozum. Jg. Dobré jméno. Vz Jméno. Spěšné dílo nerado bývá dobré. Dobré víno i bez věnce (víchu) vypíjí. Dobrý strom dobré ovoce nese. Dva tvrdá kameny řídko dobré mouky namelí. V dobré paměti to bylo. Br. V dobrém stavu. D. — D. = pravý, echt. Dobré perle. — D. = zákonům, ustanovení obecnému přiměřený. D. chování, měšťan, otec, soused, přítel, křesťan, jméno, slovo, pověsť. Jg. Dobré slovo (jméno) mezi lidmi míti. Dobrou pověsť míti. Dobrého jména člověk. V. Na dobré cti někoho dotknouti; na dobré pověsti utrhati. Ublížiti na dobrém jméně. Dobré (chvalné) paměti. V. Všecko dobré o někom mluviti. — čím. Za právo se drží, že očistník má býti člověk dobrý uro- zeniem i zachovániem... A jinak všemi obyčeji má býti člověk zachovalý a dobrý dobrotú bežnú a obecnú. Vš. — D. = mravně dokonalý. Bůh sesýlá déšť na dobré i na zlé. Dobrý, až na něm kůže praští. Dobrý dí, d. splní. Rb. Čert starý a proto dobrý není. Dobrého nepálí. Č. Bude d., až pes na lišku vleze. (Nikdy). Vz Ničema. Lb. Na dobrou stranu něco vyložiti, v dobré vykládati. V. Židká metla dobré dítky činí. Krom dobrých lidí (z dovolení). D. D. jednání, mravy, skutek, svědomí, vira. Jg. Zlé se neutají a s dobrým můžeš před Boha i před lidi. Č. Dobrému člověku každý den svátek. Č. Z kance na staro řezaného, žida křtěného, mnicha z klá- štera vyhnaného, přítele třikrát smířeného, zřídka z toho bývá co dobrého. (Vz Stav). Lb. Dobrý čím povýšenější, tím lidu milejší. Pk. S dobrým budeš dobrý, s lotrem jako on zlý. S dobrými obcuj, zlých se varuj. Us. Ten bezděky dobrý jest. Lb. Dobrého nepálí fa zlého nesmí (říká se, když se někdo spálí, poněvadž o ordaliích nevinní ohněm netrpěli)]. Pr., Č. Dobrý nečiní než dobře. č. Každý d. může lepší býti. Č. Dobré samo se chválí. Č. — D. pokojný, snášelivý, tichý, krotký, laskavý, lahodný, lidský, gut, gütig. D. manžel, soused, duše, blázen (dobrý prosťák), pán, otec, máti. Jg. Z míry dobrý člověk. Dobrá, poctivá duše. V dobrém se rozejíti (bez vády). Jg. Raději po dobrém nežli po zlém. Č. Býti s někým za dobré. Zk. Dobrý — když spí, ani chleba nechce. Č. Řekni mu po dobrém. Jsou opět dobří (smiřeni). Dobré slovo za někoho dáti. Jg. Dobrých slov podávati. V. Kolik vran bílých, tolik macech dobrých. D. jako kuře. Pk. — před kým. Svědomí před Bohem dobré. Chč. 452. — Ironicky: Jsi dobrý, jako štiplavý křen. Jg., Č., Pk. Dobrýs, co kozí slaniny. Č., Pk. Tys velmi dobrá věc, lepši tebe kus než celá pec. Č. — Dobrá vůle = a) laskavosť, Wohlwollen. Býti na koho dobré vůle (dobré mysli). L. Dobrá vůle koláče jí, zlá hlavu tepe a řídké pivo pí. Prov. Dobrou vůli ukázati. Reš. — ß) Badost, veselost, Vergnügen. Dobrou vůli míti (veselu býti). V. — y) Hody, kvas, Gastmal, Gelag. Jg. Panská dobrá vůle. V. Dobrou vůli udělati. V. Dobrá vůle zvl. = hody u ro- dičův první neděli po svatbě. Přijďte k nám na dobrou vůli. Us. — á) Volná vůle, dobro- volnost. Z dobré vůle; z čisté, dobré vůle něco učiniti. V. — D. = jiným přející, po- máhající. D. přítel, láska, přízeň, úmysl, srdce. Jg. Kdo sobě zlý, komu dobrý? Ó kak je dobrý Buoh těm, jenž upřiemého jsú srdce; Buoh jest dobrý, milostivý těm, kteříž žádají milosti jeho. Št. N. 181., 190. Dobrou měrou (= úmyslem). V. Z ručky do ručky dělá dobré přátelství. Je tuze d. S dobrým úmyslem, z dobrého úmyslu něco dělati. Jg. Buď tak dobrý, učiň to. Noc není žádnému dobrá (přítelkyně). Jg. Jsem ti dobrý, ich bin dir gut, geneigt, jest prý german., ale předcházející příklady dosvědčují, že tato frase není špatná; ovšem můžeme m., To děvče jest mu srdečně dobré' také říci:, srdečně mu přeje, má ho rádo. ' — D. = líbezný. D. dítě, žena. Tenhle dobrý přítel! — jak: dobrý na oko. — D. = dokonalý a jinému prospěšný. D. vycho- vání, zpráva, Jg., poselství. V. Bůh zlé v dobré obrací. Dělá mnoho dobrého. K tvému dobrému se to děje. To nic dobrého neznamená. Jg. Dobrý den! dobré jitro! dobré poledne! d. večer, d. noc! Dobrý den mu dal. Šťastnou, dobrou noc! Dobrou noc dáti. Jg. Zůstává, kde zajíci dobrou noc dávají. Jg. Nyní jsem mu dobrý (může mne potřebovati). Us. — čím. Kůň jezdcem dobrý. Č. — s infinit. Oheň dobr jest sě zhřieti. Pass. 132. Ze zlého dluhu dobrá i sláma vzíti. Mus. — D. = hojný, znamenitý, s ohledem na velkosť, plat- nosť, sílu, počet, váhu, míru, gut, ansehnlich, beträchtlich. Dobré peníze (proti lehkým, nepravým). D. váha, míra, kámen (drahý), kopa (d. kopa zelí = čistý kvítek, prohnaný člověk), umění. Jg. Z dobrého domu dcera. Dobrého lože syn (manželského). Dobrého otce i matky syn (manželský). Jg. Z dobrých (= platných) příčin. Z dobré ruky to pochází (z jisté). Neboť jest dobré milosrdenství tvé. Br. A pohřben bude v starosti dobré (u vy- sokém stáří). Br. — D. = znamenitou sílu vnitřní mající. D. pamět, vtip. Jg. Dobré spaní míti. Dobrou hlavu míti (vtipným býti). V. Dobrý pozor na někoho míti. Dobrý pokoj míti. V. Dobrého soudu. V. — D. = drahný, mnohý, sporý, gut, beträchtlich, reichlich, tüchtig. Jg. D. počet. Vylupal mu na dobro. Dobrou částku vzal. Dobrá míle, hodina. Dobrou chvíli to trvalo. Na dobré míře stojí (dobré jest). V. — D. = lahodný, příjemný, gut, angenehm. D. vůně, jídlo, chuť, voda, tvář, povětří, časy, novina. Jg. Dobré milo odkudkoli. Dobrého po málu. Vz Šetrnosť. Lb. D. víno (samorostlé, čisté, nekalené, chutné), noc (u Jihosl. lahko noć). Pk. Co v hod, to dobro. Nic mu dobro, milo není (vz Nespo- kojený). Lb. Chce viděti dny d. Br. Dobré kousky jísti (lahůdky). Na dobrých kouscích statek projésti. V. Dobré bydlo píchá (má rohy). Dobrý den si udělati (veselý). Jg. — s inft. Vtom sklepě jest voda dobrá píti. Pref. 317. — D. = se žádnými nesnadnostmi spojený. D. cesta (schodná, sjezdná; pravá). Na dobrou cestu někoho uvésti, přivésti. Jg. Dobrou naději míti, sobě dáti. V. — D. — šťastný, glücklich. Dobrá věc jest, na dobré míře stoji. V. — D. = příjemně cítící. Dobré mysli býti. V. Trpělivou a dobrou myslí. V. S dobrou myslí. Troj. — D. u juristův. Na do- brých lidech přestati s kým a na nich dosti mieti, auf Schiedsrichtern es bewenden lassen. Půh. 1437. — Dobré, ého, n. = dobro, das Gute, Wohl, die Wohlfahrt. Dobré obecné, svrchované. D. Za dobré uznati, tvrditi. Na d. vésti (odchovati). V. Pečuje o d. lidu, Br., hledě dobrého lidu svému. V. O obecní d. jednati. Us. O zemské dobré péče neměl. Háj. Vše k svému dobrému dělati. V. Všecko d. ně- komu učiniti. Dobrým někomu posloužiti. Na d. to vyjde. Dobrým za dobré se odpla- titi, odsloužiti, odměniti. Dobrým d. vyna- hrazovati. V. Dobré se pomní dlouho a zlé ještě déle. Dobrého po málu. Prov. Dobré sirotkův opatroval. Břez. K dobrému je vede. - Er. P. 426. I měli by přietele u pravdě ne- mocného... v jeho dobrém (in seinem In- teresse) napomenuti. Št. Dobré dobrým se nikdy nezkazí; Od dobrého se (rádo) ulže a k zlému přilže; Dobré se daleko slyší a zlé ještě dále; Dobré i ve snách hezké. Pk. To už nemôže byť po dobrom. Mt. S. Dobré se dobrým vždy otplatí. Alx. 1104. Ta bezpráví přijdou k dobrému. Chč 445. D. samo se chválí. Do třetice všeho dobrého. Něco v d. obrátiti (na dobrou stranu vyložiti). V. Dobrého jinému přáti. V. Není nic tak zlého, aby se neobrátilo někdy v něco do- brého. Nic dobrého nejsi. V dobrém na ně- koho vzpomínati. Po dobrém. Něco za d. klásti, počítati. Dobrého milovný muž. (Kom. ).