UčedlníkUčedlník, a, m., místo
učeník, D
. Lépe: učeník, učenník, Bs. a jiní, vz
-ník, n (se střídá s
d). U. z
učeň, tedy:
učenník. Ml. Vz II. 2. a. 20. ř. zdola. U. =
kdo se učí nějakému řemeslu n. umění, der Lehrling, Lehrjunge (Jünger), Lehrbursch. Seznam, rejstřík, opovědění (ohlášení) u-ků; u. ne- zletilý, malý, veliký, připověděný, řemesl- nický, koželužský, truhlářský, ševcovský atd. Šp. U. jest přijat na učení, přijímá se; u. zběhl, utekl; u
. za rok, za tři roky se vyučí. Šp. Není u
. nad mistra
. Žer. 11. Do- konalý u. Hus II.
275
. Učedlník — mu- čedlník
. Prov. —
U. =
školák, žák, der Schüler, Jünger, Anfänger
. V. Na katedru učitelé vstupuji, lavičky pro učedlníky (učence) jsou
. Kom. —
U. =
stoupenec, der Anhänger, Jünger. U-ci Páně. V tom po- znají všichni, že jste moji u-ci, budete-li míti lásku jeden k druhému; Velmě krátce položil, kterak sě jest Kristus k téma u-kóm měl; Kto se neodpovie všeho, nemuož nmoj
u. býti. Hus l. 473., II. 140., III.
185. (Tč. ). —
U. =
učitel, mistr, doktor, der Lehr- meister
. Tkad. — Vz Učeň
.