Bráti
Bráti. BBrati colligere aus ber, wie berą colligo und borB in stborB collectio darthut; sanskr. bharati, got. bairan, anglosas. beran, řec eéco), lat. fero. Mkl. aL. 2., 8., Etym. 18. Vzíti, u Opavy vzať (Klš., cf. Bž. 183.); vezmu, v obec. mluvě: vemu, vemeš atd., vz Gb. Hl. 115., Bž. 47. a Prk. v Arch. für slav. Philologie II. 707.; já vezmi, NB. Tč. 235.; veznu u Uher. Hrad., veznym v Těšínsku (Tč., Brt.); vzal, vzeli (zastr.), vzaly (Bž. 20.); vezmite m. vezměte (Slov., Němc.). Na Lašsku na Mor.: beru, bereš, bere, beremy, berete (bereče), beru; ber, bermy, bertě (berće); brať (brać; brał (broł), brala; brany, a, e. Brt. D. 129. Iterat. mor. bérám, bérávam, laš. biram, biravam. Brt. D. — Sup. brat. Vz o časování i starém v List. filol. 1884. 97. (Gb.) a Bž. 201. —202. — abs. Pánbůh dal, Pánbůh vzal, pánu Bohu poručeno (Pán- bůh zase dá); Berte, dokud se dává; Berte, nedejte se pobízeti. Dch. To pivo nebere (nechutná). Us. Vezmi, kde vezmi. Vz Státi. Brt. Vem, kde vem (dej, kdo dej), peníze k muzice musím míti. Us. Ja ce vera (věru) i veznem (vezmu). Sl. ps. 51. An by braly, až by padly. Dh. 130. — co, koho. Ať si to člověk vezme!; Toť aby to kozli vzali!; Když to vezmu jako člověk, vom menschlichen Standpunkte; To aby člověka čert vzal! Das ist zum Teufelhohlen!; Vem ho (štve se pes)! Dch. Vezměte místo šp. m. sedněte si, račte si sednouti, se posaditi. Proč u nás nesednete? Us. Voda lávky vzala. Us. Šd. Pojď ho vem (= pojď a vem ho). Mor. Kurz. Kdyby ho radši pán Bůh (sobě, k sobě) vzal (kdyby raději zemřel). Us. Šd. Vezmi cep, pojď na mlat, dám ti chléb, dám ti plat. (Mlatba ve třech). Slez. Šd. To sám Pambů ví, proč té to dnes tak bere (proč od nás tak spěcháš;! V Kunvald. Msk. Vzal bobo cicí (říkávají matky dětem, když je odstavily a ony cucat chtějí. Vz Bobo). Na již. Mor. a Slov. Šd. To ho bralo, mlelo (mrzelo, znepokojovalo). Us. Rgl. Vítr bral střechy. Us. Smrť ho vzala. Us. Šd. Berou mne dřímoty (jsem ospalý). Šml., Brt. D. 200. B. lichvu. Št. kn. š. 174. Řeky vzaly svůj přirozený běh. Tk. Č. 1. Proč sa's, milý, kúpal, že ta voda vzala? Brt. P. 50. Vezměte si ho. Na Zlínsku. Brt. Hannibal vzal jed. Vz Jed. Rs. Bere chuť k jídlu. Us. Brt. Do boží milosti naději vzíti. Exc. Nač jen přišli, vzali. Us. Tak to brali (vy- kládali) staří. Osv. V. 543. Sv. Petře, vemte klíče, podivte (podívejte se), kdo to tluče; Pro dcerušku přijeli, vezma dcerku pryč jeli; Vezneš sobě starou babu, mosíš s ní býť doma (čes. mor. ps. 223.); Švarná děv- čina, pones do mlýna, já ti zemelu, mýta nevezmu, jen ťa, děvčino, pěkně obejmu. Sš. P. 27., 100., 536. Zbraňuje mi máti, nedá si tě bráti; Lásko milá lásko, kdě tě lidé beru? v zahradách nerůsteš, v poli tě nesejú. Sš. P. 603., 229. Bodaj by vás, vy mládenci, čerti vzali, keď ste vy mňa na ten tanec nepozvali! Sl. spv. I. 3. Co's, Ja- ničko, robil, keď ťa voda zala?; Ne každý to vezne, co za ručku stiská; Chudobnú mám vziať? Radšej nič: mau (měl) by som biedy ešte víc. Sl. ps. 75., 79., 314. Vzal pochop a padl. Us. Však my s vozem ne- jedemy, co nam date, to vezmemy. Kol. ván. 38. Ožeň se, šuhaj, vezmi ma, já ti budem dobra gazdina; Zmok ho vziať musí. Sl. ps. Šf. I. 49., II. 62. Ako robil, tak sa mal, čertu slúžil, cert ho vzal; Komu slúžil, ten ho vzal; Čertov si bol, čert ťa vzal. Mt. S. I. 103., 120., 200. Stav městský ne- malú ujmu vzal; Jan vzal odpuštění (od úřadu); Věže škodu vzala; Zabili ho vzavše příčinu, že by o nich nevěrně smýšlel; Jaké to skončení vezme, to v moci boží. Dač. I. 64., 140., 172., 243., 281. Mravy proměnu berou. Jir. Když vzal moc královu (králem se stal). Kšch. 4. Věčnú chválu i paměť vezmemy. Dal. 10. 46. Jestliže mne Bůh vzíti ráčí; Zle se jest rozsel s králem, neb odpuštěnie vzal; Služebníka mi vsadili a kuoň vzeli; Penieze jsme vzali, tak že nám nic povinovat nenie; A tu smlúvu vzavše držiece se za ruce šli sú spolu na malvazie. Arch. II. 160., 432., IV. 83., 243., V. 333. Co jest právo a odkavad svůj začátek béře. Kol. 3. Vzavši toho čas a hodinu. BN. Vzal jej jest svázána řetězy. BO. Vzíti mnohé těžkosti a škody. 1532. Aby zlé přítrž svůj vzalo. Skl. I. 73. Smutnou odpověď vzíti. V. Rod Šalomounův konec vzal; Vezma chléb nad ním dobrořečil. BK. II. 6. b., 386. a. Vzemše posli listy nesli je před krále. Výb. I. 145. Chci tu sukni vzieti sám. Výb. II. 32. Lépe jest něco vzíti než nic. NB. Tč. 221. Tehdy konšelé vzavši ten hrnec, z kteréhož pili, i změřili. NB. Tč. 244. Zbyněk vzem ten list dal jej za své dluhy; Vzal právo, peníze. Půh. 1. 228., II. 428., 801. A týž původ po škodách půjde, i zatykač vezme a ten (pohnaný) jsa zatčen, když po zatčení toho člověka postaví, bývá toho prázden; Půhon vzal svůj konec, kam zum Abschlusse. Zř. F. I. C. XIII., D. III., Kn. rožm. 87. Tehda musí, komorníka vezma (beiziehen), opanovati. O. z D. Nejvěčší tu vzěchu škodu. AlxV. v. 1799. (HP. 43.). (Záboj) vze varyto zvučno. Rkk. 8. Bóh daj mě črtie vzěli!; Kterak by ten hoden byl vzieti milosrdenstvie, kterýž by . . .; Blahoslavení milosrdní, neb oni blahosla- venstvie vezmú; Vzěli Ježíše a súdili; Vzal ženu; Prve nebylo kde vzieti člověka, aby byl biskapem, neb jest bylo býti chudým; Abychom vezmúce naučení potom jiným prospievali; Vzemše peniezě reptali sú; Ďábel nechaje kleští vezme kováře; Zákon starý má konec vzieti; Tehdy vzali Židé kamenie, aby lučeli na něho; Kněžie, kteří nepasú ovcí, pomstu vezmú. Hus. I. 94., 141., 188., 206., 448., II. 49., 62, 67., 80., 116., 436. Vezma naději (kajícník), že jsú jemu odpuštěni hřiechové jeho, rozchutná se v náboženstvie. Št. N. 320. Vzíti pro měnu, pokazu. Us. Čerta by vzal, kdyby se mu netřepal; Stůj si, dokud stůj, přece vezmeš konec svůj. Šd. exc. Vem ho čert, kozel, parom, ďas, ďábel, pes, nešť, ras, čerchman, čmert, brk, drak! Us. Šd., Tč., Bdl., Lb. Nech (ať) měch (eufemist. m.: mě) čert vezme! Mor. Šd. Vezměte si ho. Mor. Brt. Na sv. Bartoloměja bocani svačinu vzali. Pořek. slez. Sd. Vezmi čert ďábla, obou nám netřeba. Bayer. — (co, koho) zač. Vzal to za podnět; Vzal ho za slovo; Vezmem se za sebe, werden einander hei- rathen. Dch. Šerednosť za krále brali. Vlč. B. dívku za pas. Nrd. Vždyť jsem si ju ne- vzal za děvku služebnú. Brt. Anth. 108. B. pomstu za někoho. Lpř. Slov. I. 83. Ne- boj sa, pochole, vezmem ťa za svoje, an Kindesstatt annehmen. Mt. S. I. 41. Vezmi za vorbičku, Němc., za kliku. Za padesát si ho vemte, od padesáti ho nedám. Mor. Šd. B. něco za med (jako med, velmi rád). U Kr. Hrad. Kšt'. Něco za zaklad v. Mj. Za jedničku práce všeobecně se béře ona práce, která . . . ZČ. I. 252. Když sa vzal za poručníka, tož ať se stará jako otec. Us. Vck. Rovné lze za rovné v. Šim. 11. Za svou věrnosť vzali to v odměnu, že . . . .; B. něco za pravdu. Osv. I. 35., 525. V. koho za učeníka. Kn. poh. 386. Nevím, co si to vzáł za zvyk. Na Zlínsku. Brt. To za bůh vzíti, ježto není. Št. Řečník má, když za to béře, stranu ve všem věrně vystříci. O. z D. Aby zlatý uherský za l ? kopy míšeňské nebo za 105 krejcarů brán byl. Zř. F. I. W. XV. Někoho za zvor vzíti. Koll. I. 62. Brala-li Anna kdy penieze zaň? NB. Tč. 168. Zabil tam Matoušek, zabil Majdalenku, že si ju nesměl vzít za věrnou manželku. S?· P. 136. Pán vzal kozu za bradu; Neberou za vděk málem. Er. P. 55., 191. Chtěl jsem truhlici na horu nésti a vezmu ji za to železo, ana sě odemkne; Co chceš od Bělina v. za to? NB. Tč. 198., 290. On za ten dluh dosti vzal; Vzemši peníze za své věno; Vzeli ho za hrdlo. Půh. I. 172., II. 5., 470. Císař jich žaloby za příčinu vzav. Háj. Vzal ji za vrch (hlavy) a ubil. BN. Vzal ji sobě za dceru, za ho- spodyni (uxor), za choť. BO. Bylo jim to ot kněze za pokánie vzieti. Dal. Něco za svůj díl v.; A Vlastu za knieniu vzěchu. Dal. 38. 16. Z nás každý vzal za braň, co se mu vidělo. Pref. 429. V. koho za ruku, Pass. 320., za plášť. Žer. L. I. 36. Proč si mne za svého pána nevezmeš? BR. II. 16. b. Bral za dielo (za práci) kuože, Pč. 12., odplatu; Aby blahoslave istvie za to vzal; Za službu penieze b. Hus I. 312., 163., 401. (Závistivý) hodnú pomstu za svú zlosť ve- zme. Št. N. 121. — co, koho na koho, nač. Béře se na vědomí. Sl. les. Něco na úradu v., na péči; Někoho na paškál vzíti. Dch. Vzal na něho zlosť; Bral tu kdosi na vás hřebíky (na váš účet); Bere na sebe (tuční); Prase bere na slaninu. Us. Brt. Ale sem si ťa na to vzal, abych ťa věrně milo- val ; Buděm chodiť po koledě celú noc, vemem sobě pana Boha na pomoc. Sš. P. 139., 746. Válku na se vzíti. Us. Lpř. Bral se na koty (utíkal). Pk. V. něco na přetřes. Us. Vrů. Vzali ho tam na přísahu; Ale vezmu něco na vás, jenom choďte za mnou! Us. Šd. V. někomu míru na kabát. Us. Posp. B. něco na urážku. U Rychn. Vk. Ten na ni bere (má ji rád). Us. Dhn., Bkř., Brnt. V. někoho na katechismus (vyptávati se). Us. V. si co na památku, Kn. poh. II. 73., na mušku, Us. Nl., na soudné váhy. Šml. I. 40. Vyhlásil, že dá tristo zlatých tornu, kto v tej svetlici čo len jednu noc prenocuje. Nuž veru ono našlo sa hodne takých, čo vzali sa na to. Dbš. Sl. pov. III. 88. V. něco na rozmyšlenou. Har. II. 48. List obesiaci (zatykací) na někoho v.; Při na se v. Zř. F. I. C. XXIX., XXX., H. X. Komorník vzat byl na uvázání v dědiny. Nal. 215. Vezmi nohy na pomoc (utíkej). Us. Šd. Vzal na ten základ 12 zl.; Vezmi od Bělina 4 zlaté na víno. NB. Tč. 223., 290. Protož na to jsem vzal tuto věc čtverú, abych vše v jedné cestě dovedl k poznání Boha, ich habe desshalb erwähnt. Hnš. exc. (Št.). Beru to na svou přísahu, kterou jsem učinil Bohu. Zř. F. I. S. XX. Práci na se v. Jel. Enc. m. 1. P. Hlavsa vzat na záva- zek; Poláky na uzdu vzal. Dač. I. ,142., 160. Boha na pomoc vezmúce. Arch. I. 369., II. 266. A tu Žižka vzat jest od lidu na slovo, neb tú počal bojovati. Let. 33. Erhart muož naň v. útok ; Na mě peníze v Židech vzal; Nejmenoval, co na to vzal. Půh. 1. 209., 329., 383. Kdy cizozemec krávu vezme neb vola na žold, tehdy . . . .; Při- kazuje jim, aby vzeli na sě jeho přikázánie, jenž jest Boha milovati a bliežnieho; Boha na pomoc v. Hus I. 164., II. 51., 114. Vzal na svou duši i na svú vieru, že jest to tak pravda. Pč. 33. Ani koho na svou duši bral. NB. Tč. 108., 197. K tomu se zná, že jest ode mne bral na ten dluh. lb. 25. Vzal na sě zpósob člověcký. Ib. II. 337. Když plášc bereš na se. Modl. 106. a. Popel bé- řem na své hlavy. Št. Ř. 205. a. Beřte to na své kmetstvo. Rožm. 142. Matka božie na paměť bráše všecka ta slova. Pass. 552. — (se) kam (nač, do čeho, več, pod co, mezi co, před co, zač, k čemu). Šat na sebe v. (Vz V. co nač). Někoho do bytu v.; V. někoho v klín, na klín; Bůh ho k sobě vzal (zemřel); Vzal si to do kotrby, do hlavy. Us. Dch. Majetnosť pod pečeť v. Sl. les. Ručnici do líce v.; V. křídlo na zad, den Flügel zurücknehmen. Čsk. B. se do hodiny (umírati). Us. Rjšk. Pan podkomoří bral se nejvýš za tabuli. Kká. Td. Šlo děvčátko na travičku, vezma kosák pod pažičku. Sš. P. 189. Vzal nohy na ramena (utekl). Us. Šd. V. si někoho do lásky (oblíbiti si ho). Sá. V. něco do kapsy, na záda, pod ochranu, někoho stra- nou. Us. Pdl. Proti rozsudku k vyšší in- stanci rekurs v. Us. Vzal si to do huby (za přísloví, do obyčeje). Us. Dbv. V. ně- koho do služby, do práce za nádenníka. Us. Vezme tě do parády (= na paškál). U Jižné. Vrů. Bral se na útěk (chystal se uteci). Us. Vk. Vzal ho na hlavu (udeřil ho do hlavy). Us. Kšť. V. hněv svůj s sebou na věčnosť. Sá. B. něco do počtu, v počet. Mj. Brala se ku předu povolně. Osv. I. 380. Kabaničku na raménka vzala. Hdk. Škůdce na přísné soudy b. Kos. Vzali ho mezi sebe, Šml. I. 26., na skřipec, ib. I 108., na mušku, Šml., k vojenství. J. tr. Vzali si ho do hajduky (vybili mu). Slez. Šd Poněvadž jsi v hrdlo bral, což jsi prve odvolal. M. J. z Pr. 16. Tělesné věci pro- měnu na sě neb v sě vzíti. Št. Když syn vezma svůj díl od otce svého bral se do jiného práva; Syn dielný bera se na jiné právo od otce svého. Sob. 83. Když s ze- těm zbýti nemohla, brala sě jest i s sirotky k bratru svému; Syn jeho úmysl má do města našeho se b. na obydlé. NB. Tč. 201., 277. Rádi bychme brali koledničku na ručičku, dybyste nám dali. Sš. P. 746. Béře na jazyk, čeho stydno na lopatu vzíti. Poř. Šd. Vzali ho do vězení, Ssk., ve svůj střed; V pravici vzal hůl. Vrch. Bere jak vůl na rohy (kdo rád přijímá dary n. uplá- ceti se dává). Brt. Krkavec vzal se na křidla a len čoby klipnul, už ho nebolo vidno; Potom vzau nohy na plecia a utekou, ako čoby ho hnau (hnal); Vzal se Adam na nohy a prišol do domu. Dbš. Sl. pov. I. 19., 43., 282. To by medzi prsty vzali. Mt. S. I. 96. V. něco do potazu, Žer. Záp. II. 150., někoho do zalíbení. Kn. poh. 655. Vzal bych tě do srdečka, k tanci, do po- stele; Vemte si mne k sobě; Dva nože za ňadra vzala; Na vůz pod plachtu mě vzali. Er. P. 213., 250., 262., 318, 468.. 476., 483. Rač mě sebou v. do věčného nebe; Přile- těli andělé a vzali ho na křídla; Andělé proň přiletěli, pod své křídla syna vzali; A ten třetí, ten byl z Boha, vezme dítě do kočára; Vemte mě tam k sobě do tej čer- nej země!; Vzal ho čert do pekla, ubohého Juru; Stála u studénky, brala do puténky; Na své ruce ho vzala, nynej, nynej zpívala. Sš. P. 18., 20., 43., 156., 159., 625., 651., 744. Kole mne se otira, jinu do taňce bira. Sš. P. 211. Leč by kdo do zemského soudu vzat byl. Zř. F. I. P. XXXVIII. Bral se do Ma- kedonie; Rač ny, Bože, k sobě v.; Andělé jich duše k sobě vzechu; Vezmi mú duši v nebeské lože. Výb. II. 3., 10., 18., 35. Tajně sě před Prahu brachu; Oděnie pod sukně vzechu. Dal. 36. 2., 72. 44. Zuřivý na se vzal obličej. Prot. 283. Také ty listy k sobě vzal, ješto mně svědčí. Půh. II. 535. I vze na sě svoju braň; Kněz vzě prapor v mocnú ruku. Rkk. 28., 31. Něčí hříchy na sebe v. Chč. 377. Pocestný, ježto sě beře na bydlo (ad manendum). BO. Vezme vody svacené v súdec hliněný. BO. Beřiž se k svému domu. Hr. rk. 112. a. Aby ne- bral žádného na duši. Pč. 46. Jazť jich (peněz) nechci k sobě vzieti. Hr. rk. 371. Na trh se b. Ib. 371. Někoho do vězení b. 1535. Mus. 1883. 144., BK. II. 82. Protož myslí, že ten žoldnéř tu hubu (houbu) na oštíp vezma Kristu pánu podal. BR. II. 379. b. Hřiech vraždy na sě vezma; V. na se podobenství člověka. Hus I. 159., 341. (II. 263.). Bera sě k Jerusalemu. Ap. S. 75. Paní vzemši na sě rubáš a rúchu šla. Št. Adam vzem hrdosť v srdce neseznal sě v své vině. Št. Chcemliž bráti se k tomu povýšení. Št. Ř. 233. Beř sě domóv s matkú svojí; S nimiž sě bra opět k domu; I bra sě do těch zemí. Kat. 39., 55., 65. — od- kud. V. dítě ze školy. Dch. Z něčeho pří- činu k válce v. Šmb. S. I. 6. Odkud si se tu vzal? Us. Vzal mi to z úst (řekl, co sem říci chtěl). Us. Kšá. Úroky z peněz b. Šp. Užitek z polí, z krav atd. b. Us. On vzal (lépe: nakreslil) ten hrad od severu. Vzal velikou škodu od nich. V. Vzal si jablek z koše. Us. Tč. B. z něčeho pohor- šení. J. Lpř. Vzeli od něho odpuštění a šli pryč. Er. Sl. čít. 14. Aby noví moravskí biskupi nemuseli vziať posviacku od ne- meckých biskupov. Sl. let. III. 125. Přísloví berou se ze všelijakých vůbec známých věcí. Km. Z něčeho jméno, slávu b. Hlk. Načo som medzi tie smutné bralá z tichej chyše sa vybrala? Sldk. 31. Z těch dvú panen jednu zajisté se (si) vezmu. Slez. ps. Šd. Všecko utratí a potom kai z čeho vzať? Slez. Šd. Z toho příklad vemtě!; Vzali mu dvě sta z práznýho města (místa). Sš. P. 10., 761. Vzali mě na vojnu od panny. Er. P. Vzali z domu hospodáře. Er. P. 15. Někdo mi klobouček z komůrky vzal. Ib. 132. V. z něčeho prospěch. Jg. Žaluje na mne, že bych mu vzal penieze z ňader; Vzal od ného kuoň za 3 ? zlatého; Ta hřivna spravedlivě-li z něho vzata byla. NB. Tč. 8., 63., 152. Vezmú s něho kop několiko a to musí dáti neb póhonu ne- chati. O. z D. A dlužna jest své peníze věnné od dědice v., kdož právo k dědinám má. O. z D. V. naučení o něco od někoho. Zř. F. I. C. XXX. Druh ot druha se brachu. Dal. 6. Tak jsou Pražané od nich smysl a zlý příklad vzali. Bart. I. 27. (Ta pokuta) aby bez milosti s něho vzata byla. Arch. IV. 499. (V. 270.). Od koho mají konšelé přísahu bráti a kde. Sob. 4. Práva přiho- tovena nemohú býti, než z podobných ku podobným má bráno býti. CJB. 381. Písař nemá starým právem od nižádné věci před pány nic bráti; Komorníkové tady chudým lidem velikú zádavu činie berúc hrubě s lidí. O. z D. Úroky z půjčených sum b. Zř. F. I. R. XXXII. Plat z něčeho b.; úrok, mýto od kupcóv b.; Měsiec svú krásu od slunce béře; Aby ani v nemoci lékařstvie od nich (židů) brali. Št. Kn. š. 157., 154., 155., 100., 157. Měv mi jej pustiti vzal mi s něho 33 kop gr.; Vzali mi berni z mého člo- věka; S jeho chleba vzali mu dva koně; I vzal od té truhly ode mne klíče. Půh. I. 156., 255., II. 186., 612. (I. 168., 377., II. 133., 213., 346., 362., 380., 564., 581., 585. Vstavši o půl noci a mlčečky vzala syna mého ot mého boku a položila na svém lóně. Bj. Vzal (trpěl) pomstu od Boha. Kom. Z toho vezmi, že každý hřiešník . . . jest cizoložník; Velký požitek z toho vezmú; A vzem listy z rukú poslóv přečetl je; Vezme Baoh duši od těla a mrtvo ostane. Hus III. 202., I. 163., 171., 355. (I. 399., II. 129., 181., 220.). Béřemy sě dólov s hradu; A'no s něho šaty berú; Brach se preč z toho domu. Žk. 169., 207., 476. Berte se ote mne. Krist. 42. a. Bóh vzal kosť Adamovi z boku od srdce. Chč. 614. Berúc od nich dobrý príklad. Št. Kn. š. 27. — co, koho s kým. Vzev se mnú poklid slíbil . . . . Půh. II. 505. Někoho s sebou v. Dch., Ht. Sl. m. 234., Sš. P. 140. Nemohl jsem s nimi o to konec v. Arch. IV. 89. Kdo chce šťastně cestovati, musí čtyry měšce s sebou vzíti. Vz Cestovati. Radu, poradu s někým b. Výb. II. 41., ZČ., Bj., Ddk. IV. 8., List hrad. z r. 1480. Boj s někým v. Pal. Děj. IV. 2. 455., Výb. II. 7., Let. 67., Arch. I. 490., V. 307., Alx. V. v. 1049. (HP.). Od- súzenie vezmú s těmi ďábly. Št. Kn. š. 128. — co ke komu, k čemu. V. něco ku vě- domí. Us. Vzal si zvláštní chuť k dvořan- ství. Mus. 1880, 94. Beroucích se k ochraně Davida, Jg. Nebera sa (nemá se) k práci; Bere chuť k jídlu. Mor. Brt, Že věc ta ku přetřesu vzata býti má. Sš. Sk. 176. Be- nátčané vzali příčinu k mnichům ordinis jesuitarum. Dač. I. 212. Petr sobě ho béře ku pomoci. NB. Tč. 198. Hněv jest muž její k ní vzal. BN. V. relací z register ke tiskám zemským, Vš. Jir. 22. Vzemše sobě ku pomoci cizozemce .. . Arch. I. 369. Od- kud sobě příčinu k tomu vzal. BR. II. 11. V. milosť k ženě, k Bohu. Št. N. 41, 70. Vzal k nám srdečnú nepřiezeň. Št. — co čemu, komu. V. si příčinu; někomu míru. Us. Dch. V. si příklad. Us. Vzal si sme- tanu a jinému nechal sbírané mléko (měl se ženskou dítě a jiný si ji vzal; obcoval s pannou dříve než jiní s ní potom poru- šenou). Us. Kšť. Vezmu ti červa (já tě zkro- tím)! Us. Vrů. Já již mám jinšího, ráz tak milejšího, ten si mne vezme hned. Pís. slez. Ona by si ho vzala (za muže). Us. Šd. To mu nikdo nevezme (lépe: nevymluví). Us. Kšá. Vzal si průtah do druhého sezení. 1529. Mus. 1880. 493. Kdo co má, tomu berou, kdo nic nemá, toho perou. Drsk. To je krásný ovčáček, toho bych si vzala hned. Pís. slez. Šd. Což se mně, má milá, hezká zdáš! Budeš-li tak hezká, až se vdáš? Ještě hezčí, můj nejmilejší, vem si mne, vem si mne, uhlídáš. Pís. Hnš. Tož sem ti sliboval, abys enom hodně růstla, že bych tě sobě vzal. Čes. mor. ps. 194. Potem já ti povím, esli si ťa vezmu; Ani mně nepo- víš, esli si mia vezmeš; Vichtorýnek ženku si vzal, fojtů Janek o ňu plakal; Polož mi ju na hrobě, vemu ja ju sám sobě; Fraje- renky moje, nezáviďte sobě, néni mně to možná, abych si vzal obě; Sami ste si vzali, co sa vám lúbilo, mně si nedáte vzít', co by mia těšilo: Já bych ći (ti) podala, sy- nečku, baj obě (ruce), dy bych já věděla, že ty mne vezmeš sobě; Mamičko, mamičko, peknu dceru matě, šak my ju vám vezmem, choť vy ju chovatě; Dyž ti pán Bůh zdraví vezme, žáden na té nepohledne. Sš. P. 122., 131., 162., 232., 237., 409., 426., 502. Vzat mu úřad. Dač. I. 120. Odbojnému JMK. statek v. má. Zř. F. I. C. XXX. Když se komu odhádání státi má, béře starosta ko- morníkům 15 grošův a sobě nic. Zř. F. L K. VI. A potom sobě glejt vzal. NB. Tč. 251. Nebojí se Němec, že mu gatě vezmú (poněvadž jich nemá). Us. Ve vsi v Senici vzal mi dvě bečcě vína, 4 koně; Ja jemu prve odpuščení vzal, jakož sluší. Půh. 1. 160., 286., 329., II. 477. Junošu mi vzechu. Rkk. 65. Přieteli vzieti krádež jest; Ktož vezme tobě tvé, ne zasě žádaj. Hus II. 221., I. 338. (Křestem člověk) vezme všem hřie- chóm, kteréž je měl, omytie; Zpověď má býti jen proto, aby vzal hřiechóm odpu- štenie. Št. V. 312., 337. — po čem, po kom. Mince brány po 84 kr. Žer. Ten se bere po tým hlase. Sš. P. 154. Cizí mince po čem by brány měly býti. Zř. F. I. W. XIV. Často by si po huběnce brala. Sš. P. 551. Každý vzal po ovci. Er. P. Syn otci nenie povinen dáti, což po ženě vezme. Vc. To vše po nich (cizích) svoji vzechu. Alx. — proč. Do vlasů krdel stužek vzala pe- strou na okrasu. Hdk. Nebť mě vezme sám pro sebe s duší i s tělem do nebe. Er. P. 519. Vemu sobě jinšu tobě na zdůry. Sš. P. 565. Kdo si bere pro peníze (ženu). Sš. P. 473. Vzat do šatlavy pro půjčku peněz; Pro spisování kšaftů vzali v kázeň a tre- stání Pavla Klenovského, Dač. I. 104., 121. O škody a náklady, které pro tu při vzal. Vl. zř. 295. Jinak základy bráti moci budú pro toho téhodue mzdu zaslúženú. CJB. 297. A protož, kdyžby jim nechtěli vzdáti, tehdá ze všech škod, kteréž by vzali pro nevzdání, mohúť pohoněni býti. CJB. 367. Rozkázal nemocnému na důvod uzdravení lůžko na sebe vzíti. BR. II. 39. Vezme Buoh milosť od duše pro hřiech smrtedlný a mrtva jest duše; Kteréž (pokušenie) k ostraze pokory byl vzal. Hus I. 335., II. 193. Pro něžto vzem na sě tvář překrásné ženy. Pass. 27. — co, koho več. V. Někoho v náručí, v ochranu, něco v držení, v po- čet, Us. Dch., v páži zbraň, in den Arm. Čsk. Něco v úvahu b., Us., něco v smích, Nrd. Bll. 22., v posměch. Sš. II. 53. Do- brovský vzav všecky posud známé zprávy o sv. Václavovi v místné uvážení a v kri- tický soud. Pal. Rdh. II. 131. Vzali jsme tě v nemilosť. Pal. Děj. IV. 2. 380. V úmysl něco vzíti. Št. Kn. š. 98. Poďme, milá, poďme preč, tu nás ľudia vezmú v řeč. Mt. S. I. 17. (23., 111.). Všecek statek vzali v svou moc. Dač. I. 121. Něco v hoře b., Śtr., v odpor. Pr. 1884. 29. Král vzal Pra- žany u velikou nenávisť. Let. 317., 436. V. někoho v podezření, Korn. Lab. 65.; smlouvy v mysl si b. Kom. Páni takového v svú kázeň vezmú. Vs. Jir, 251. To slovo vzato u velikou ošklivosť. Bi. Gr. 57. Vzali ho v domnění, že . .. Skl. V. 60. Vzali ji sobě v službu. Arch. I. 165. I vzech zmilitku v náručie. Rkk. 63. Hrdosť v srdce v. St. N. 334. — co před se. Pilný buď v tém, milý synu, čo vezmeš pred seba, by jiný nepopravoval prácu tvú za teba. Slov. Tč. Královna z Saby dalekou cestu do Jeruza- lema před sebe vzala. Har. (Oznamte nám), kterak ty věci před sě vzieti a k místu postaviti jmáme. NB. Tč. 85 Z těch příčin práci tuto před sebe jsem vzal. Kol. — co proti komu, čemu : meč. Arch. I. 12. — Str. 92. a ř. 19. sh. za Brt. přidej: Mtc. 1878. 26. A odtud úroky béře proti jeho vóli. Půh. II. 112. — co kde. Udělal mi škodu, ale co si na něm vezmu? Us. Dch. Ten ho vzal u huby (za slovo). Us. Šml. U N. Bydž. Kšť. Daj ho tam, kaj si ho vzal! Slez. Šd. V užitku nějakém podíl b. Lpř. Slov., Mž. 19. Zřetel b. při něčem k něčemu. Mj. 72. Jenž tebou v tobě původ vzal. Kyt. 1876. 2. Choď len choď, veď ťa tam čerti vezmú. Dbš. Sl. pov. I. 215. Aby jednota ta ve smýšlení s ním u nich horu vzala. Sš. II. 58. V téže zemi vzal si man- želku. Sl let. II. 25. Nebrati pomoci na chudině. Št. Kn. š. 156. Tu se vzala (na- manula) ňáká holka a vedla nás. Us. Prk. Vem, kde vem, jen sem (jen dej). Lb. Málo je nás málo, kde by se nás bralo (vzalo), když nás odvádijó (na vojnu), skoro každý jaro? Sš. P. 574. Však mě má matička leckdes nevzala, v žádném ouvoze ani tr- níčku. Er. P. 230. Že se písmo sv. místy příliš slovně bralo. Bibl. Dáváme jim plné právo ty peníze vzíti v křesťanech nebo v židech na naši všech škodu. Arch. I. 149., II. 279., Půh. II. 180. To v nebeském krá- lovství vezmete plnú odplatu. Hš. exc. (Št.). Vzal mu sedm vozů na svobodné silnici. Arch. V. 344. Vzal na křtu jméno Kristovo. Hus I. 82. Vzal mi hynst u mém dvoře po mém otci; Pod ním vzal kuoň; Vzemše ty peníze mezi židy; Včely bral na mých lesích. Půh. I. 248., II 175., 210., III. 146. Bral mu na jeho zbožích mocí bez práva; Přikázal, abychom po vší zemi brali. Půh. I. 288., II. 10. I podáváme to zase na právo tu, kdež právo béřem. NB. Tč. 168. Vzali příklad na spasiteli, mstu i na dietkách. Hus I. 466., 204. Kdes1 se tu vzal? BR. II. 320. b., Dbš. Sl. pov. VI. 39., I. 563., 45. Kde se vzal, tu se vzal (z nenadání se ob- jevil). Us. Brt., Šd., Dch. Co je platno člo- věku, by vešken svět získal a na duši svej škodu vzal?; Ktož bude pokřtěn, vezme v duši obmytie všech hriechóv milostí boží. Št. N. 110., 310. — co čím. Hrad útokem. Us. Beru ťa, vodičko, pěti prstama a pátú dlaňú, aby švarní pacholci chodili za mnú. Sš. P. 760. B. se dnem ote dne skutky do- brými do královstvie nebeského; Aby uměli se b. dobrými skutky den ode dne k mi- losti boží. Št. Kn. š. 91., 143. Hladem, mra- zem pohromu v. Šmb. S. II. 272. V. věž běhounem (ve hře v šachy). Pdl. Nedá si to nikým v. (lépe: vymluviti). Us. Klášter v Břevnově vzal vojskem velikou škodu. Ddk. IV. 80. Hlediž, by(s) nevzal (nedo- stal) pěstí v nos. Dh. — kdy. Jestližeby taková obeslání v přítomnosti JMK. k sly- šení nepřišla a konce nevzala. Zř. F. I. A. XVI. O rok o dva, o desiaty preca ma on musí vzieti. Sl. ps. 209. Vzali jsme se, bude tomu dva roky. Us. Choď len, choď, pl'u- havý pankhart, keď ťa po dvarazy nechy- tili čerti, vezmú ťa na tratom raze. Dbš. Sl. pov. I. 218. Jdi, dieťa, do domu, třetí deň tě vezmu; Vzali mne s mocí u milej v noci. Sš. P. 160., 568. Církev pražská za sv. Vojtěcha byla vzala na se správu Moravy; Před velikonocí vzata jest Man- tova zradou. Ddk. II. 309., 333. A tu v ten pátek po sv. královně vzeli mír a pokoj do budúcieho pána. Let. 158. V. příměří ob noc (přes noc). Dal. Takéž die-li, že jeho nebral u příměřie. Kn. rož. 126. Na starosť už sa ty bídy zberú všecky. Val. Brt. D. 201. Po súdném dni vezmem těla. Št. Kn. š. 72. Na to poklid vzali. Půh. II. 514. Vzali jsmy sobě od dnešního dne za čtyry neděle, abychom sobě ty listy do- konali. Půh. I. 230. A když jednú po ma- lých dnech (po málo dnech) sv. Mikuláš dvakrát viece zlata vzem v jich duom vrhl. Pass. 38. (Hý.). — skrze co. Ten zákon skrze Krista svúj konec vzal. BR. II. 522. b. Jestltžeby jaké skrze to rukojemství škody vzali. 1519. Mus. 1880. 492. Skrze neopa- trnosti, skrze to škodu vzali. Žžk., Tov. 152., Zř. F. I. H. XIV., S. XXV., Fkn. 24. — co v čem. Mince lehké a nehodné v čem se berou. Zř. F. I W. XVII. — (se) kudy. I bra se lesem do lesa. Dal. 6. Naliť (ecce) veliký lid se béře bludnú cestú stran hory (po straně). Bj. Tehdy se béře k nim (vě- cem) tú cestú. Št. Kn. š. 32. Vezmi s sebou kamarada přes zelenej háj. Er. P. 123. — co, koho jak. V. žádosť svou zpět; B. slovo ve smyslu vlastním. Us. Pdl. Měříme-li rozměr jen jeden, berou se míry v délce. Mj. 5. Vzal ji okolo krku, Sá., kolem pasu. Us. Pak si tě vemu okolo krku. Er. P. 400. Vzal to s jiného konce. Kod. V. něco do- slovně. Us. Pdl. Vezmi niť ve dvé. Us. Vzali to ve 12 zlatých. Us. Vk. B. něco vážným měřítkem v úvahu. Osv. I. 149. Napřed něco v., J. tr., důkladně, jedno ke druhému, něco do opravdy. Dch. Vzal ode mne víno na tři platy za tri sto zlatých. Sl. let. III. 52. A akby ti po dobrotky nechcel dať, vezmi mu na silu. Dbš. Sl. pov. I. 5. Ó bych mohl tajmo na se v. jelena noh ry- chlých podobu. Koll. I. 188. Dal zavolať toho poľovníka a vzal ho na tvrdô, aby po- viedal, co s jeho synom urobil; Vzali sa pekne popod pazuchy a ona ho viedla ku jednej tajnej pivnici. Dbš. Sl. pov. I. 284., 409. Vzali mě mocí. Er. P. 432. Každý (vlk) vzal po ovci. Er. P. 491. Vemte mě pod paží, neste mě k mateři; B. se (jíti) po hlase; Kati ji vzali pod boky, hodili v dunaj hluboký. Sš. P. 144., 154., 157. Peníze vzal pod takovú úmluvú. Tov. 104. Pole všechno nám po humno berou. Žer. Záp. II. 85. Aby ta nesnáz během přátelským vyrovnána byla a nebo spravedlivým soudem konec vzala. Bart. 216. 20. Aby cestu svou upřímo k nim do Prahy vzal. Skl. I. 310. Fojt jemu podlé žaloby z úřadu svého posla v. a vražedlníka před právo přivésti kázal; A ten stuol povolením fojtovým vzal; On káže truhlici zasě (zpět) v. NB. Tč. 104., 143., 198. By sobě to tak bráti jměl; Všaks řekl ode mne i po málo bráti a když nemám mnoho, přijmi ode mne málo. NB. Tč. 235., 4. To on těžce na mysl vze. Výb. I. 283. V. si něco tajně. Vš. S dobrou nadějí se v šranky bráše. Výb. II. 44. Brali se do Betlema v zástupích velikých slavně a důstojně. Čr. Beř sě lisími skoky. Rkk. 10. Nadarmo jm. boží b.; Darmo ste vzeli, darmo dajte; Krásti jest cizí věc bez toho vóle, čie jest, vzieti. Hus I. 109., 343., II. 227. Tu ze mne vzal 10 hř. bez viny nespravedlivě; Jeho mocí mému člověku vzato jest odpuštění. Půh. I. 226., II. 431. Vezměte duchem sv. naučenie. Št. N. 64. Aby sami od sebe z dobré vůle život Lazarův na se brali. Chč. 631. Sou hned do nebe z strany duše vzati. BR. II. 646. b. Přísně vzato, správ- něji větou výminečnou : Aeneis jest, hle- díme-li k věci bedlivě, uvažujeme-li ji dů- kladně, epopeje umělá. Vz Brs. 2. vyd. 200., Slov. II. 1011. a. — se oč. Vk., Dch. I vezmú se před fojta a konšely o to na svědomie. NB. Tč. 168. — se čeho. Kdeby se nás bralo? Sš. P. 574. — se vz koho = jíti proti němu, odporovati. Kto sě móže vz toho bráti, komuž Bóh chce co dáti? Alx. V. v. 2009. (Listy filol. 1885. 282.). Úsilno se vz vodu bráti. Alx. (Anth. I. 3. vyd. 36.). — co o čem. O tom sě jechu b. lesť. Dal. 24. Naučení o nálezu b. Vš. — s infinit. Nevzáł (mě) tancovať. Brt. P. 137. Debes nás bral tancovati, chcele sme ti šajne dati; Okolo nás chodívávals, tan- covať nás nebírávals. Sš. P. 718. Nikdo ne- bral se platiti (neměl se k placení). Brt., Kld. Vzal plakať (jal se plakati). U Opav. Klš. Ani sobě kterú moc vzíti měšťany suditi. NB. Tč. Krösus vzal před se po- mstiti Astyaga. V. Nebrali sa ít. Mor. Brt. v Mtc. 1878. 30.