Řídko
Řídko, (dříve: ředko), z řídka, po řídku. Komp. říději, řidčeji (st. řídéji, řieze). Rk. Ř = řídce, málo kdy, selten. Pojí se s: který, kdo, několik, koliko = málo který. Řídko které vystřelení daremné bylo. Jg. Vz Málo. Ř. se to stává. Ros. R. kdo darmo chudý (bez příčiny). Mus. R. doma sedí. Kom. R. mluví. Br. Po řídku jich bývá. Sš. P. 514. Mnozí kuchaři ř. v hod krmi osolí, ale aneb přesolí aneb nedosolí. V. Bezděč- nými chrty ř. zajíce uštveš. V. Dva tvrdá kamení ř. dobré mouky namelí. Bylina bez květu, panna bez studu ř. přichází k užitku. Vz Kanec, Kůň. R. který z nich celé údy měl. Us. Vydávána bývá křivá (kletba) velmě často a řiedko pravá. Hus. III. 230.