Se v rodě trpném
Se v rodě trpném. Ve slovanských řečech užívají se ku tvoření passiva, sebe pak ku tvoření sloves středních: pomětajet? se = {jintetat, pomětajet?. sebe = inxu lavtóv. My klademe v obou případech se: biti se, báti se, diviti se. Mkl. S. 76. Ostatně vz Rod. — S předložkami. Bez sebe = bez duše, bez přítomnosti ducha. Hněvem a žalostí byl všecek bez sebe, ausser sich, ausser Fassung. Brt. S. 47., Dch. Jest bez sebe (mrtev). V. — Do sebe. Jiti do sebe. Šel do sebe (uvá- žil věc) a litoval svého skutku. Jg. Dali se do sebe. Nemaje do sebe nižádného hřiecha. Hus I. 466. Cierkev svatá obé to do sebe má. Hus III. 86. Věc má tu vlastnosť do sebe. Dch — K sobě. Doba k době, rovni k sobě. V. Láska k sobě. D. K sobě nahá- něti (svého zisku hleděti). V. K sobě jíti (rozumu zase nabyti). V. Pak duši mou vem si k sobě sebou do věčné radosti. Sš. P. 60. — Mezi sebou. Utvrdím smlouvu mezi sebou a tebou. V. Mluviec mezi sebú sami. Kat. 1469. Vzachu mezi sobú radu. Anth. O tom tížete mezi sebou. Br. Tázali se mezi sebou. Br. — Na sebe, na se, na sobě. Na sebe pamatovati. Jiný kroj na sebe bráti. Sych. To prase bere hodně na sebe (tuční). Us. On to na se přijal. Us. Co na sobě, to po sobě. Prov. To obrmanstvi držel na sobě. Půh. II. 262. Nedal mi na se žalovati učiniv se mnú úmluvu. Půh. II. 561. Vezměte jho mé na se a učte se ode mne. Hus II. 51. — O sobě. Ta věc sama o sobě jest velmi dů- ležita. I sám o sobě nevie, jěst-li u milosti boží. Hus II. 162. Hospodyň a hospodář o sobě stojí a ruce drží spolem vyzdvižené jako bránu. Sš. P. 729. — Nad sebou. Samu vraždu nad sebú spáchámy. Rkk. Ktož ne- chce nižádného mieti nad sebú, ten chce býti nejvyšší. Hus II. 72. — Od sebe. Ode- hnal ho od sebe. Sám od sebe (ze své vůle, bez rozkazu). V. Ne vy od sebe máte, což pravdy mluvíte, ale od ducha svatého; Ne- bude mluviti od sebe samého. Hus II. 75., 187. Odloučili dívky od sebe = jednu od druhé. Bž. 143. — Po sobě hleděti. V. Jdou po sobě. Us. — Pod se, pod sebe, pod sebou. Pod se hleděti. V. Dělá pod sebe (nedrží lejna). Us. Velitel ztratil koně pod sebou. Us. Dch. — Pro sebe. Jest pro sebe. — Proti sobě, naproti sobě. Jsi proti sobě, když to neučiníš. Us. — Před sebou, před se. Mám to před sebou. Us. Práva šla před se. Půh. II. 462. A p. Smeškal šel před se i Matyáš. NB. Tě. 200. — Při sobě. Mám při sobě pe- níze. Us. Něco při sobě zachovati. V. Nebyti při sobě (rozhněvaným býti, Ros., při smyslu nebyti. V.). On není při sobě (jest blázen). V. Nech to při sobě. Dch. — Se sebou. Mluví sám se sebou, se samým sebou. D. Co (po smrti) s sebú poneseš? Hus III. 135. Se sebou něco vzíti. Har. Stalo sě, kterak máta dva činiti s sebú. NB. Tč. 167. — U sebe něco zachovati. V. Je u sebe = doma. U Přer. Kd. — V sebe, v se, v sobě. Pivo v sebe líti. Us. V sobě se smáti (tajně). V. Podobno jest královstvie nebeské vrši pu- štěné v moře, jenž v se béře všeho plodu ryby. Hus I. 323. Pro maličkosť byli hned v sobě. Dch. By člověk často v sě ohlédal a poznal, tehdy by mohl i Boha poznati. Hus II. 22. Berúce v sě každá (stúdev) mieře dvě neb tři. Hus II. 33. — Ze sebe. Vyslali ze sebe některé. Br. Ten dělá ze sebe! Us. Dch. — Za sebe, za se, za sebou. Hleděli za sebe. V. Něco za sebou zadržeti. D. Měl za sebou 100 zl. List ten ještě za sebou mám. Žer. 327. Každý sám za se počet vydá. Hus II. 302. Ten je za sebe = zámožný. Mor. Šd., Kd. — vedle sebe. Pánóv prosí vedlé sebe sésti. Dal. Dvě kavky vedlé sebe sedí. Er. — Sebou (instr.). Sebou vládnouti. Us. By sebou o zem bil, s nic býti nemůže. Prov. Jeli tam dva formani, to děvče sebó vzali; Vem si, milá, kolíbku sebó, bodeš mět mo- ziko celó; Prošvarnu děvuchu sebum (= se- bou) něvezme. Sš. P. 177., 495., 597. (Tč.). Vz Sebou. — Genitiv u kompar. By sebe větši byl. Kom. Nechci ho, by sebe lepší byl. Us. Vyššímu sebe pokořiti se nevždy bývá pravá pokora. Sebe menšímu se pokořiti. Hus III. 148. — Pozn. 1. Ve způsobě mlu- vení sebe více t. j. i nejvíce, noch so viel, noch so sehr, pak sebe lépe, noch so gut a p. jest sebe genitivem srovnavacím jako: Kdybys sebe více běžel, nedohoníš ho. Zk. Ml. II. 86. — Pozn. 2. Komparativní genitiv z vrat- ného zájmena sebe spodobuje se tím způso- bem pádu svého komparativu, že se zamě- ňuje v zájmeno přisvojovací. Protiví se li- dem sobě rovným i svým (= sebe) starším. St. N. 161. Vzechceš ssaditi vyššího svého sebe. Št. N. 161. (Brt.). Vz Já. — Jg. — Při jménech abstraktních, jež se odvozují od sloves zvratných příponou -ije (-í), zájmeno zvratné obyčejně jen tehdy se připojuje, když činnosť podmetu s jasností vytknouti jest. Pán náš zjevil se = zjevení-se pána našeho. Jinak se i vypouštívá. Na Slov. a v Pol- sku hustěji se nechává. Mkl. S. 108. Včely se rojí = rojení-se včel nebo : rojení včel. Voda se zdula — zdutí vody. Mravně se chovati — mravné chováni. Zk. Klaněti se — klanění. Chč. 381. Cti v knihách, ješto jsú užitečny k rozchvění v dobrém, ješto jsú zpósobeny k rozpálení v dobrém. Št. N. 22., 23. Učiti se — učení. Mkl. S. 270. Vystěhováni, navrácení, vybavení a p. m.: vystěhování se, navrácení se. Listy filolog. 1875. 202. Také u sloves zvratných, sbí- hají-li se dvě se (při slovese řídícím a při infinitive), jedno se vypouštívá. Snažoval-li by se líbiti Bohu m.: snažoval-li by se; líbiti se Bohu. Br. Udá se tomu mládenci procházeti. Jg. Koulelo se, koulelo. Er. (Mkl. S. 108.). S jedním radujícím všichni se ra- duji. Brt. Kdyby však jasnosť tím trpěla, raději obě se zůstávají: Takto se poradivše rozešli se. Staří vůbec častěji sloves bez se užívali: zelenati, viklati (Kom.), otázati, do- týkati, spoléhati, omrzeti a mnoho jiných sloves našli bychom v starších spisech bez se, kdybychom hledali. Brt. v Listech filolog. 1876. 201. Cf.: Mojžíš hnal proti poušti, až přišel k hoře. Plk. Král hnal před zástupy. Výb. I. Hnal na nepřítele. Us. Kehdy na- střelen (lev) za lovcem žene. Rkk. 55. Hnal za ním jako pták. Vrat. A hned odtud hnuli s vojskem. Ben. Brannú rukú přihnal na mú dědinu do mé vsi a do mé krčmy. Půh. II. 588. Uhni. Us. Brt. Zahnul okolo rohu. Počíná rok. Ndr. Cf. 'O rityaTfiytn- -r^ô? out« Ta Xiíyi] zô)ľ 7to).tai(i)v ?).avrtr (fctvróv). táhne. Lep. Cv. kn. str. 33. II(>oriáyov6t návrt? ovzoi ta^á/ntvoi, íÍj,' av ajjiňTOi tur fiá/táiJai i. e. n.(jo6áyovôiv tavroví-, postu- pují seřadivše se tak, jak by nejlépe bojo- vali. Xen. Kyr. V. 4. 44. Vz Časoslovo 1. 164. a., Končiti se, Počíti 2., Brs. 160. - Se místo si (sobě) v Krkonoších, ve Slez. a na Mor. Já se (rn. si) uškodím. Schoval se peníze. Vz Si. Šb. Zaplaču se (= si), roz- pomním se na ten bídný svět. Sš. P. 468. Na Ostrav. Tč.