SlyšetiSlyšeti, slyš, -se (íc), el, en, ení (dříve a na Slov. posud slyšati, odtud: slyšal, ání, a posud i v Čech. slyšán), slyšívati, slý- chati, slychávati. Slyšeti = hören, slýchati = zu hören pflegen. Strany slyšán cf. dr- žán a -en. S. od sluch?, koř. slu (audire). Schl. Dle Mkl. aL. 61. koř. slych, strsl. sl?s. sl?h, lit. klausu, klausti, fragen, strhornoněm. hlösen, zuhören, stind. śruš, der Gehorsam. Vz Sluch. S. = sluch míti, hluchým nebyti, Gehör haben; sluchem poznati, dověděti se, hören, vernehmen, erfahren; k slyšení se pro- půjčiti, poslechnouti, co mluví, anhören, hö- ren, Audienz geben; naplniti žádost něčí, činiti to, zač prosí, erhören; rozuměti, vzta- hovati, beziehen, verstehen; v Krkonoš, a na Mor. také cítiti, voněti, riechen. Jg., Kb,., Skr. — abs. Vida neviz, slyše neslyš. Č. Slyšte! slyšte! Odtud jest hudba dobře s. šp. m.: hudbu. Dk. Již si slyšal; Kto má uši k slyšení, slyš; Jiní uvěřili sú, viděvše divy a zázraky, ale centurio tento neviděv, jedné slyšev, tak jest velikú vieru měl; Ni- žádný tomu neřáď praví, kdo nerád slyšie. Hus I. 85., 183., II. 47., III. 179. Stavěti se neslyše. D. Jest slyšeti. Ta květina neslyší (nevoní). Na Mor. (Cf. Hluchá kopřiva = která nepálí; hluchý květ = prázdný). Jg. — co, koho (akkws.): trúby, Rkk., prosí- cího (vyslyšeti), něčí prosbu. V., hlas naří- kání, Br., hřmot, Us., cupot koní, hlahol lidí, Vrat,, sirotky a vdovy. Háj. Žádostiv jsem ho slyšeti. Us. Slyšte slova má. Flav. Kmete, slyšeste zdě pohaněnie moje. Lib. Soud. v. 101. Kdo mluví, co chce, uslyší, co nechce. Ros. Kdo modlitbu říká leže, Bůh ho slyší dřímaje. Prov. Koll. S. smrad (cítiti). Na mor. Zlínsku. Brt. Obeslaný
doma obsýlkou zastižený má hned po první ob- sýlce nazejtří státi a žalobu slyšeti. Kol. 10. Nic dobrého neslyšeti. Brt. S. 105. Kdo to slýchal kdy, aby hory řvaly? Nitra VI. 144. S. svědky. J. tr. Sv. panna slyšeci ta slova pravila. Sš. L. 17. Slyšal jsem Rubíne zvěstie. Mst. čiň se toho neslyše. Panímáma leží nedaleko dveří, ona všecko slyší, když ko- čička běží; Aj ty ptačku, kraholečku, vy- soko litaš, poviz že mi novinečku, jaku tam slýcháš; Ani će něvidać ani će něslychac, či si se utopiul? Sš. P. 89., 317., 582. Ma- tějek úředník slyšal ty všechna svědomie; My vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří aneb čtúc slyšeti bude. NB. Tč. 208., 288. Slyšal jsem modlitbu tvú. Pass. 4. (Hý.). Když páni svatební lidi slyší, podlé toho chtí súditi a pravdu učiniti; Chtí ty výpisy slyšeti a podlé toho chtí súditi; S. pře, svědomí; Také jsme slyšeli paměť panskú. Půh. II. 318., 444., 502., 619., 627. (Tč.). Rádi božie slovo slyšie; Aj páni! slyšte odplatu svú; Slyšal jeho vyznánie; Přikázánie božie slyšie; S. zvuk něčí prosby, hlas; Již slyš stav chudého Lazara; Slyš súd, varuj se pýchy. Hus I. 235., 470., II. 46., 124., 168., 193., 234., 241., 319. (Tč.). Jako zajíc buben, tak on rád ho slýchá. Vz Mrzeti. Lb. — čeho (zřídka). Slyš těchto nových věcí. Tkad. Slyšavše prvé mši. Bart. 263. 2. Já sám jich neviděl, enom sem jich styšel. Sš. P. 102. Lépe: s. co. — co, koho v čem. S. koho v poselství (jako posla). Solf. S. koho v du- plice, ve stížnosti (vyslýchati). Řd., J. tr. V tom se s. dal, že vynalezl motum perpe- tuum. Břez. 225. V tom hlasu mají ho ovce s., ale v zlém skutku nenásledovati; A z toho máme poznánie, proč Bóh neslyší lidí v pros- bách. Hus II. 225., 193. — co kde: za zdí, v kostele, na ulici atd. Proč se zdráháš před soudem slyšán býti? Sych. Věrně slý- chal jsem v školách ty řeči od mistróv o po- koře; Skrze kázánie jich hlas po všem světě slyšien jest. Hus I. 454., III. 91. — co od koho. Slyšel jsem to od něho. To jest před námi vyznal J. Bumbal, že jest to od Če- laba slyšel před fojtem; Řehoř praví, že, což jest slyšal od svého pána, že to jest dále pravil. NB. Té. 29., 243. Od koho si to slyšel, že by mrtvy mluvić měl? Sš. P. 92. Slyšel to od Víta ševce. Pč. 30. Hrdú řeč slyše od tebe. Žk. 387. Dobrým milá by byla pravda slyšeti i od oslice. Št. A když ho krstil, slyšal jest svědectvie ot otce Boha, že on jest syn jeho milý. Hus II. 15. (Hus I. 233., III. 272., 275. — Tč.). — co do čeho. Což jest věc lítostivá do nich slyšeti. Akt. m. Ferd. — s inft. Sly- ším hřímati. Us. Slyšeli jsme ho mluviti. Br. Slyšel zvonit ale ne sezvánět. Slyšel vyzváněti, ale neví komu (ví něco, ale ne důkladně). Prov. Jg. Slyší trávu růsti (veliký mudrci. D., Reš. — na co. Může se to sly- šeti (rozuměti, vztahovati) na vrchnosť Sych. To jediné na Charvaty nadvislanské slyšáno býti může (kann bezogen werden). Šf. To se má slyšeti (vztahovati) na řád a kázeň, jíž se v církvi užívá. Cap. — co čím: svými ušima něco s. V. Slyšeli slova křestitelova netoliko vněšnýma ušima, nýbrž i duchem a myslí. Sš. J. 32.; Aby kázali všem, co uchem sami slyšeli; Slyšie slovo božie ušima tělestnýma neb vnitřníma. Hus I. 233., II. 105. (Hus II. 419., 234., 210., 119. — Tč.). — jak. Jak jste slyšeli v své uši. Br. Slyším v své uši. Háj. Něčí řeč až do konce s. D. Ta obeslání (král) sám osobou svou slyšeti aneb komu jinému poručiti ráčí. Zř. F. I. A. XVI. Slyším celým uchem. Dch. S pravdou ne- obstojí tou měrou, aby se na vlas slyšeti mělo; V týž smysl slyší se dle znění po- někud odchodná slova v textu hebrejském. Sš. Sk. 9., 104. Aby člověk z milosti slyše slovo božie slúžil mile Bohu. Hus II. 118. Teď to slyšíš do očí. Us. Sn. Slyšal pod- tají a pod věrú od Petra. Pč. 11. S. něco s vděčností. Arch. I. 24. S. něco na své uši. Vrat. 92. Soudce má na obě uši stejně slyšeti. Č. Lépe jest okem viděti, než u po- věstech po lidech slyšeti. Výb. I. 1268. Já bych kolíbala, dybych ručky měla, na oči nevidím, na uši neslyším; Na oči viděla, na uši slvšela, do domu běžela, rukama čap- kala. Sš. P. 31., 32. (Tč.). S. něco ot daleka. Rkk. 49. Úředníci jejich lidi z obů stranú slyšeli i shledali mezi nimi ruoznici. Půh. II. 460. Přikazuje, aby jich (listů) na všem slyšáno bylo. Pass. 187. Azda toho nevieš, že jsem já to v svoji uši slyšel? Pass. 1000. — co o kom, o čem. Nemoci ani o čem s. V. O čemž lidé nikdy neslýchali. V. Sly- šels co o tom ? Us. Rád o něm slyší, co by sůl v oči sypal. Prov. Zlé pověsti (velikou česť a chválu) o sobě s. V. Svědky o člán- cích průvodních s. (vyslýchati). J. tr. Dal se o tom slyšeti. Sych. Jiní slyší to o oltáři (vztahují to k oltáři). Br. O kterémž zasláni jste slyšeli z úst mojich; Slyšeli jste zajisté o obcování mém někdejším v židovství. Sš. Sk. 7., II. 12. Nic jsem o tom neslyšel. Arch. I. 97. S. o sobě. Alx. (Utrhánie) druhé, když kto zlosť slyše o kom, praví jiným přidada viece; Slyšals o zákonníku řeč pro- tivnú. Hus I. 229., II. 318". — kdy. Z mla- dosti jsem slýchal. Alx., Anth. I. 32. Od narození nemóž slyšeti. Hus II. 321. Za předků našich paměti nic podobného nebylo slýcháno. Sych. — koho oč; Slyšán Kavka o to, co mezi námi zběhlo. Žer. Záp. II. 48. Protož za to prosíme, že nás o takovou věc soudem slyšeti ráčíte. Bart. I. 36. A též o únos komorník má slyšeti súsedy. O. z D. č. 10. — koho proč. Aby slyšeli ho sobě k spasení. Hus II. 71. — co skrze koho. Dále slyšeli sme znání skrze Řemenca a Smrška naše spolusúsedy, že . . . NB. Tč. 289 — že. Slyšíme, že vídenští peníze vskůře puojdú. NB. Tč. 29. Slyším, že již umřel. Us. — co k čemu. Protož žáku, věda toto, nepleť se v dóstojenstvie, slyše také k tomu, že die sv. Řehoř. Hus I. 212. — se. Dobré se daleko slyší, zlé ještě dále. Prov. Vrů. — čemu. Nikdy jsem jemu ji- ného jména neslýchal než Vejhák. Vz Brt. S. §. 113. — z čeho: z mnohých úst to slýcháme. Us. Líbezněji se chvála z cizích úst slýchá, nežli z vlastních dmýchá. Č. A to jsme od nebožtíka fojta z úst slyšeli. NB. Tč. 199. — koho za koho (za kterého se oruduje). I kohož bude nyní za tento lid křesťanský s. pán Bůh rozhněvalý? Bart. 350. 17. — s adv.: dobře, málo, zle, špatně s. Us. — an (ana, ano). Slyší ho, an (a on) pláče. Slyší ji, ana pláče. Slyší dítě, ano pláče. Vz An. — Zřídka s přestupníkem určitého východu. Slyším ho plačícího (obyč.: an plače nebo: slyším ho plakati). Slyšela ho plačícího, viděla ho ukrvaveného. Sš. P. 68. Slyšitel, e, m. = posluchač, der Hörer. Zak., Ojíř.
