Vně
Vně, adv. = venku, aussen, draussen, heraussen. V. Vžeň do kostela, kteří jsou vně. Sych. Jednák vně (t. j. před domem), jednák na ulicech. Prov. V. prostý (jako ostěra), v. připevněný (prašníky na vněšné straně nitek). Rst. 515. Jak doma, tak v. mezi cizími. V. Vně. krom vlasti býti. D. Už je vně = umřel. U Domažl. Zl. Doma i vně co jest se dálo. Bart. Úředník v. usta- novený, exponirter Beamte. J. tr. Vně na malém dvorečku přes noc ležeti jsme mu- seli. Har. II. 17. Doma nebo vně umříti. Dh. 10. Ten, jenž skrze okna a mřieže hledí, to, což se v. děje, vidí, ale on vidien nemóž býti; Abych nalezla tě vně t. abych tě člověkem učiněného zevně viděla. Hus III. 29., 93. (Tč. ). Vnitř hliněný, vně mě- děný; Knihy, ježto byly psány i vnitř i vně. BO. Vně okáči, doma krti slepí jsme. Prov. Šd. — S genitivem. Jedna ale v. jich jsouc okolo nich pochází. Sš. P. 728. Vévoda Leo- pold II. meškal právě tenkrát vně země. Ddk. IV. 46. (IV. 25. ). To se stalo v. ko- stela. Cf. Mkl. S. 516. V. města = krom města. D. — Poznam. Vně užívají mnozí chybně ve smyslu adv. vnitř, innerhalb. — S předlož. S lidmi vně z církve přebývají- cími. Br. Petr stál u dveří vně. Br. Vně z země. Vš. Když prosí vně o nevěstu u za- vřitých dveří, tedy zpívají vzájemně vně i vnitř sobě odpovídajíce. Sš P. 426. — V. zůstati = venku (nevjíti; 2. nepřijíti). Zlob. — Od vně, lépe: z venku, z venčí. Jg. Jádro s klem od vně patrným. Rostl. Vz Ven.