VněVně, adv. =
venku, aussen, draussen, heraussen. V. Vžeň do kostela, kteří jsou vně. Sych. Jednák vně (t. j. před domem), jednák na ulicech
. Prov. V. prostý (jako ostěra), v. připevněný (prašníky na vněšné straně nitek). Rst. 515. Jak doma, tak v. mezi cizími. V. Vně. krom vlasti býti. D. Už je vně =
umřel. U Domažl. Zl. Doma i vně co jest se dálo
. Bart. Úředník v. usta- novený, exponirter Beamte. J. tr. Vně na malém dvorečku přes noc ležeti jsme mu- seli. Har. II. 17. Doma nebo vně umříti. Dh. 10. Ten, jenž skrze okna a mřieže hledí, to, což se v. děje, vidí, ale on vidien nemóž býti; Abych nalezla tě vně t. abych tě člověkem učiněného zevně viděla
. Hus III
. 29., 93
. (Tč. ). Vnitř hliněný, vně mě- děný; Knihy, ježto byly psány i vnitř i vně. BO. Vně okáči, doma krti slepí jsme
. Prov
. Šd. —
S genitivem. Jedna ale v
. jich jsouc okolo nich pochází. Sš. P
. 728
. Vévoda Leo- pold II. meškal právě tenkrát vně země. Ddk. IV. 46. (IV. 25. ). To se stalo v. ko- stela. Cf. Mkl
. S. 516. V. města = krom města. D
. —
Poznam. Vně užívají mnozí
chybně ve smyslu adv.
vnitř, innerhalb. —
S předlož. S lidmi vně z církve přebývají- cími. Br. Petr stál u dveří vně
. Br. Vně z země. Vš. Když prosí vně o nevěstu
u za- vřitých dveří, tedy zpívají vzájemně vně i vnitř sobě odpovídajíce. Sš P. 426.
— V. zůstati
= venku (nevjíti; 2. nepřijíti)
. Zlob.
— Od vně, lépe: z venku, z venčí. Jg. Jádro s klem od vně patrným
. Rostl
. Vz Ven.