1. Zajíti
1. Zajíti, zajdu, jdi, jda (ouc), šel, jití (zastr. zaští); zachoditi, il, dění; zacházeti, ejí, ej, eje (íc), el, ení; zachodívati, zachá- zívati = stanouti za čím, hinter etwas hin- gehen ; pocházeti, hynouti, unter-, eingehen, abnehmen, vergehen; povléci se, sich be- decken o. überziehen, anlaufen ; porušiti se, verderben; odebrati se, fort-, weggehen, sich entfernen; zabrati se kam, vhloubiti se, wohin gelangen, hineingerathen, sich ver- fielen; dáti se, pustiti se, sich einlassen; daleko jíti, zablouditi, sich verirren, sich verlaufen, zu weit gehen; z. si = další cestou jíti, umgehen, einen Umweg machen ; nakládati s kým, obcovati, mit Jemand um- gehen, verfahren, ihn behandeln, Umgang haben o. pflegen, sich abgeben; dotýkati se čeho, obírati se, zabývati, mit etwas um- gehen, sich womit beschäftigen; začíti, an- fangen; potkati se s kým, zaskočiti někoho, entgegen gehen oder kommen, den Weg vertreten, sich entgegenstellen; podskočiti, betrügen, täuschen; pominouti, vergehen; nedojíti, minouti, zu Einem nicht gelangen, ihn verfehlen; z. oč = přijíti oč = ztratiti, um etwas kommen; zábsti, frieren; se = za- dechnouti se jitím, den Athem verlieren. Jg. Slov. — abs. Měsíc, hvězda (Us.), slunce za- chází. Rkk. Dluhové zajdú. Vš. Jir. 256. Ten rod již zašel (zahynul). Us. Všechen zachází nebohý (hyne na zdraví). Barva zašla (vy- bledla). Us. Přes to mým rukojmím stavoval i jímal i víno i hotové peníze a zatím zašel (kam dazwischen) lantfrid volaný, tohoť bych já chudý rád požil. Půh. brn. 1406. Svět zašel (porušil se). Plk. Zašla někam ovce (zablou- dila). Us. Bolesť, noc zašla (pominula). Us. Ale jakž ta visa (ohledání desk) zajde, tak jest tomu již tak ostati, jakž jest vidieno. O. z D. Zvuk zašel (zanikl). Us. Vůz zachází (kola vymykají se z kolejí). V Kunv. Msk. Vyschla už tá voda, z ktorej sme píjali, zašly už tie časy, v ktorých sme zbíjali. Phld. III. 469. Než slunce zajde — pomoc se ti najde. Er. Sl. čít. 31. Cudzý zbojom na nás padol, o vlasť našu nás okradol; po- šliapal nám naše práva, zašla rodu nášho sláva. Chlpk. Sp. 49. A cožby takového zašlo, buď svárův nebo rvaček abyste ne- rovnali. Smila Osov. Zříz. selské. Sova sovu najde, keď slniečko zajde (zlý zlého najde). Na Slov. Zátur. Bída člověka najde, i když slunce zajde. Prov. Šd. - kam (zač, nač, pod co, do čeho, k čemu, več, pro co). Zaňď do suseda (= k sousedovi). Mor. Té. Z. za zeď, Ros., za dům, za školu. Us. Slunce za horu zašlo. V., Pass. 363., Arch. II. 278., Er. P. 159. Za hory jsem strmé zašel, hlubé za moře. Čch. Bs. 10. Keby slnko znalo, ak je ťažko robiť, ponáhlalo by sa za horu zachodiť. Sl. spv. I. 22. Slunečko zachádí za keř malenový, zkažte tam dobró noc mému šohajovi; Zajdi, slunce, zajdi za zelenú horu. Sš. P. 333., 529. Při práci za nehty mu zašlo a při míse se potil. Č. Zašla za mě. Er. P. 150. Kým (kdy) zajdeme za tó horu, zpoza hory do táboru? Sl. ps. Slunce zašlo za oblak. Us. Šd. Slničko zachodí za haj kalinový, zimná rosa padá na list javorový. Ht. Sl. ml. 202. Už to slúnečko zašlo za to veliké mračno; Husy za voděnku zašly. Brt. P. 94., 137. Měsíc zachází bledě za mlází. Sš. Bs. 16. Zašel jsi daleko. Ž. wit. 9. 1. (22). Z. na stranu. Us. Zajděme si na džbánek (piva). Us. Zašel naň tím důvtipem. Vz Důvtip. Jg. Slunce zašlo pod zemi. V. Z. do cizích zemí, Ros., do lesa, do města, Us., do súseda (k sousedovi). Na Ostrav. Tč. Zajdi slunce do zlatého věnce, za zlatou stodolu, ať ženem brzo domů. Čes mor. ps. 23. Do komůrky zašel. Er. P. 485. A len do vätšej húšťavy sa púšťali a zachodili. Mt. S. I. 59. Ale než sa ozre, šíp sa mu blýskne v očách a do strednej zajde čelusti. Hol. 145. Zajděte k nám. Ml. K zámku si z. Sych. Otčík zaide k otcem (umře). Rkk. 8. Zajdi k sousedovi. Us. Tč. Slunce zašlo k horám. Vrch. V nepřízeň s někým z. L. V dluhy pro krále zašli. V., Št. Z. v nepaměti. Osv. VI. 299. Čo kde v šíry svet zajdeš, slovenskú řeč najdeš. Dbš. Obyč. 95. Zachodzi slunečko v hory v lesy, že mne v Krmelině nic necěši. Sš. P. 312. Z. v dálnou cizinu. Čch. Bs. 57. Ježto jsú podlé nich v tu válku zašli; Aby oni v tom čase dluhy všecky, v něž by pro ten úřad zašli, mohli zaplatiti. Arch. I. 190., 207. (Šd.). Z. v dluhy, Kšch. 42., Št. N. 156. 7., v blud, v neřád, v pýchu a chloubu své mysli, ve všecko zlé, v nečisté frejovné milosti, s děvečkami u frej, v zlosť, v mar- nosť a hrdosť, u války neb v súdy. Št. N. 201. 8., 52. 34, 74. 14., 76. 2, 76. 22., 98. 30., 163. 22., 297. 32., 304. 5. Mohla žena také za žíře a vedra poledního pro tu vodu zajíti. Sš. J. 66. (Hý.). Mouku-li kde najdu, hned si pro ni zajdu. (Hádanka). Šd. Kde (kam) zachoďá; Nezachoď nikde (nikam). Na mor. Val. Vck. Nemáme hospodáře doma, kamsi zašel. Us. Šd. Kam zachodíte (jdete)? Val. Vck. Je to odtiaľto veľmi ďaleko, kde málo ktorý človek zajde. Dbš. Sl. pov. I. 190. — čím: vetchostí (zahynouti), Kom., lítostí, hořem, Zlob., žízní, hladem. Kram. Kov zachází rzí. Jg. N. příjmím Škoda frejem zacházel u Maruše Matrasky. Dač. I. 309. Ten kov rzí zachází (se potahuje). Br. Oči slzami zašly. L. Zajdou zubové neči- stotou (potáhnou se). Jel. Čím kdo zachází, tím také schází. Č. Z. hvězdářským uměním, V., dobře perem. Ml. — s kým, s čím (jak). On s tím rybářstvím zašel. Ros. Umí s lidmi zacházeti. D. Daleko s ním zašel. Jg. S ním dobrotky nikam nezajdeš. Mt. S. I. 110. Ne- citelně se zvířaty zacházeti. Mž. 86. Uměl zacházeti se zbrani. Pal. Děj. IV. 2. 453. Proti právu a řádu zle s někým zacházeti. V. S důchody, s penězi dobře z. Nz. Oni s tebú zachádzajú v žartoch svojich nezbedně. Na Slov. Tč. Ne zpurně ale s dobrotú musíš s ním zachodiť. Na Ostrav. Tč. On zachodí dobře s nádenníky. Us. Tč. Se světlem má se opatrně zacházeti. Us. Zacházím s rejčem. Us. Zacházeť umíš s mečem jako s pérem. Exc. F. Šbk. Snad bych nedala zajíť s tou vyrážkou (zahynouti). U Rychn. Msk. Zajdi si se mnou hezky (buď se mnou za dobré). V Kunv. Msk. Dobré, vraj, srdce pri každom najdeš, ale, šak veru, kdeže s tým zajdeš, keď duch — želúdok — v nevoli? Čjk. 71. Do hor s ním zašel. Er. P. 471. Kto so lžou zachádza, o vieru prichádza. Mt. S. I. 119. Zachodilo mně to dobre s tím mlékem (vy- dařilo se; jedna kráva přestala dojiti a druha začala). Na mor. Val. Vck. I so zbraňou dobre vedia zachádzať; S tým chlapom hneď zajď do úradu. Phld. III. 2. 139., IV. 13. (Šd.) Piesňami víta vzchodiace zore, so slnkom v more zachodí. Btt. Sp. 115. Ty si hlúpy, rekli mu s pochlebou; pováž, jako pán za- chádza s tebou. Zbr. Báj. 16. Fridrich za- cházel s říší českomoravskou zcela libo- volně; A jak se zbožím hmotným, zacházel císař rovněž i s osobami. Ddk. IV. 11., 19. S číhařstvím, s myslivostí a rybářstvím zacházejí. Ler. Jen se stříbrem a zlatem za- chází, ale přece vždy holá ostává. Č. V čemž naříkáno bylo, že by s týmž králem a pánem jich mladým neupřímně a nevěrně podlé vůle své zacházeli. Dač. I. 113. Katé neuměle s exekucí zacházeli, lb. I. 163. Mají pozor, s jakým obchodem kdo zachází. Har. II. 146. Císařští a bavorští velmi přátelsky a přívětivě s lidmi ubohými zacházejí, totiž jako liška v kurníku. Skl. V. 71. Takéť slyším, žeby p. Zdeněk zacházel s Břekov- cem. Arch. IV. 9. S jedem zacházeti neuměli. V. Aby mu ukázal, jak s ním ukrutně ďábel zachází. BR. II. 150 b. Kmotrové za oltář s nimi zajdouce. Chč. 452. Řekni, s kým zacházíš a já ti povím, kdo jsi. Hkš. Z. s kým dohře, zle, spravedlivě, hanebně, přísně, tvrdě, zpurně, vlídně, pěkně, krutě, ukrutně = nakládati. Br., Har., D., V. Těžko jest s ním zacházeti (obcovati). Sych. Z. s čáry, V., s černým uměním (obírati se). Kom. On s ním zachází = drží jeho stranu. Výb. I. 1041. Šetrně s penězi z. Sych. Z. s vlnou, s orbou, Plk., s léky. V. Dej si zajíti s tvým (svým) hráním. Us. Šm. Z. s někým tak jako se špalkem. Br. S ptákem dítě, kmet s mla- dicí, Němec s malvazím v láhvici což ne- křesťansky zachází, když jim do rukou při- chází. Prov. Zachází s ním, jako s drahou mastí, Hkš., jako s májovým máslem (laskavě, jemně), Bda., jako s malovaným vejcem (va- jíčkem), Sd., Brt., jako s marcipánem, jako s máslem, butterweich behandeln. Dch. Má- sílkem s ní zacházel. V Kunv. Msk. S těmi aby zašel přísně. Skl. II. 184. Jest, co by s nežitem (s ohněm) zacházel (nedůtklivý). Prov. S knížkami čistotně z. Kom. Ví, jak s tím z. D. Poručníci s penězi sirotčími si- rotkům k dobrému z. mají. Pr. — s kým v co, oč = pustiti se, dáti se, v nepřátelství se dáti s někým. Tkad., Ctib. Počali se o to zacházeti. Bl. Živ. Aug. 82. — odkud. Ale již k prvnímu se zase navrátím, odkud jsem zašel. Brt. 255. 13. Z. toho světa do nebe zašel. L. Z. od začaté věci, od ctnosti z. Jel. Pomstu od boha najdeš, dyž ode mňa pryč zajdeš. Čes. mor. ps. 89. — si co. Zajděme si tu uličku ke dvoru, zazpívejme tu pěsničku o Bohu. Sš. P. 741. Malé pole sobě zajdu, hezké děvče sobě najdu. Sš. P. 271. — kudy. Ešče si ja hore dole zájdem, ešče si ja švárne divča nájdem. Sl. ps. 244. Ješče ja raz kole vody zajdu, až ja sobě počešení najdu. Sš. P. 391. Zajděme si mo- dřínovou alejí. Vlč. Přes Lipsko bychom si zašli. Ml. — co komu kam: v cestu (potkati se s ním; zaskočiti mu cestu). L., Sm. Zajdi mi tam a poptej se. Us. Zašlo mi za nehty. Us. L., Šm. — koho čím: slovy (podskočiti). Holý. — si = další cestou jíti: dojíti někam. On si zašel. V. — co. Doba dobu najde, čo kraj světa zajde. Mt. S. I. 127. Kdo ty rohy najde, štyry míle zajde. Čes mor. ps. 24. — koho Zašlo ho něco, že nepřišel (zabavil se něčím). Us. Brt., Jg. Už ho to zašlo (už nezpomíná na něco nepříjemného); Zatím jej smrť zašla (umřel). Brt. Když ho zajde kletva. Št. Vůně libá všecky zašla (dotkla se jich). Lom. Zašla mne nyní práce (dostal jsem práci). Šm. Z. koho (ošiditi). Šm., Holý. Když ho nic nezajde, že přijde; Teta nás litovala, co nás pořád zachází (stíhá); Ať se směje, dokud ji nezajdou starosti. Us. Vk. Zašlo ho něco (něco se mu přihodilo, něco mu zabránilo, sich ereignen, abhalten, verhin- dern), proto nepřijel. Vck. Když přišel na to místo, zašla ho noc. Kld. I. 64., II. 259. Kým sa Javoria zelenje, dva Sokoly, dva Sitiene (vrchy), kým po horách cenká črieda, nezajde valacha bieda. Čjk. 69. A potom jej nemoc i smrť zašla (zachvátila). NB. Tč. 169. Nepísau mi milý, volačvo ho zašlo; Veď ho ona zašla ta vojenská varta. Sl. ps. 174. Jáť sám budu (tam), leč by mě nemoc ukrutná zašla; Leč by smrť pohnaného neb póvoda zašla. Arch. II. 22., 499. (Šd.), O. z D. A jestliže by toho pohnaného ten který arti- kul nahoře dotčený zašel (betreffen). Vl. zř. 94. — komu. Zajde mu více hráti. Us. Zašla mu chuť, zlosť. Us. Když překážka komu zajde, im Verhinderungsfall. Šp. Bylo od nich tak jasno, jako když ráno slunéčko vyjde, až Jiříkovi oči zacházely. Er. Sl. čít. 18. Také, milý příteli, davámť věděti, že mi něco pil- ného zašlo, ježtoť se o tom psáti nehodí. Arch. IV. 7. Pojeď domov, slunečko nám zajde. Rkk. 63. — (co, koho) kde. Noc, trna mne zašla (postihla) v lese. Us. Brt. Zacházel trejem u Matrasky. Dač. I. 309. Idú, idú a bučiny nemíňajú sa. Večer jich tam zašiel vo väčších horách. Dbš. Sl. pov. VI. 65. Ten Jozefek ten ju má, ten ju sobě našil (našel), n těch Vítků na sadě bílý den ho zašil (zašel). Sš. P. 766. Až ho u milenky bílúčký den zašel. Sš. P. 552. Člun mezi horami po vodě zajde. Mách. Máj. 5. vyd. 7. Z. před soudem, vor dem Gericht anhängig werden. Rk. — o čem. Dvě o tom zachá- zejí (pracují). V Kunv. Msk. — oč = přijíti oč, ztratiti. Tkad. Oč pře zašla (se počala). Pr. měst — se. Z. se, sich verirren. Na Ostrav. Tč Zašlo se dítě (jitím se zadechlo). Plk. Len sa Ľubka začne hlasitě zo sna smiať a smiala se bez prestánia, dobre sa tam nezašla. Dbš. Sl. pov. II. 30. Bez sebä som sä vám do sedla vyhodil a ľetel som v oslep, až sä kôň zachodil. Chlpk. Sp 34. Tak chu- diatko tá deva narieka, dobro že sa len nezajde. Sldk. 33. — (se) jak. Bez toho Bych se byl z-šel (obešel). Koll. Vz Z-zeti s kým jak. Nyní mu rázem všechen smích zašel. Vlč. Zl. v oh. I. 60. Ale aký to rozdiel mezi terajším a predošlým opatrovaním! Za- chodily mu za láskou tak, že i pomyšlenie jeho vyplnily. Zbr. Báj. 65. Někam na skok -obě z. Us. Po jazyku všude zajdú a všade ako doma najdú sa. Dbš. Obyč. 96. Ó ne- zachoďte kruto, som rodačka. Phld. III 1. 52. Kteří jsú podlé královy milosti v tom záščí zašli. 1449. Mus. 1880. 404. Vždy více padali a hloubě zacházeli. Ćr. Slunce zachází v šarlatu, bude pršeti. Prán. Tč. — proč (od čeho, zač, čím, pro co, nač). Přišla som do dúbravy, tam som jich nenašla, od veľkého súženia div som sa nezašla. Sl. spv. IV. 131. Ľudia na diváky stávali a zachodili sa od smiechu. Dbš. Sl. pov. VI. 36., Mt. S. I. 106. Veď já zajdem od žalosti (zahynu). SI. ps. Aby oni v tom čase dluhy všecky, v něžby pro ten úřad zašli, mohli zaplatiti. Arch. 1. 207. K vám pro almužnu zajdu na své cestě. Kká. Td. 123. Protož to věda, žeť sem já pro vás zašel a moha v pokoji býti .... Arch. IV. 21. Víte, že jsem pro vás zašel (in Fehde gerathen), ačbychkoli mohl pokoje užiti. Arch. 1449., Pal. Rdh. I. 187. Kamž Foeničané za obchodem za- jížděli. MP. Děj. bibl. I. 198. I duchoven- stvo drží s pánmi i kráľ pánom zachodí za láskou. Zbr. Hry 3. Voliari a svedkovia za- chádzali sa radosťou, že je nebezpečný vták v klietke. HVaj. BD. II. 42. Zajdem zveda- vosťou. Zbr. Hry. 251. Vyznala, že Urban zachodí do Polsky se ženou na krádež. 1594. Pk. exc. — kdy. Při práci, za nehty zašlo a při míse se upotil. Poř. Śd. Nena- padne tichá rosa, kým (když) nezajde večer kosa. Poř. Mt. S. I. 92. Ač kto po křtu zajde v hřiechy... Št. N. 188. Vidíte, kaž- dého něco zajde ve svém živobytí. U Do- brušky. Vk. Tak zašel dnes 20. den. Mcha. V tom na pokoj zajdú a namále si do svitu pospá. Hol. 139. — na jak dlouho, jak daleko. Na několik dní do Šajby si zajde. Šml. I. 41. Chválil dobrého kuchára, že ho tá vôňa až na poltretej míle zašla. Dbš. Sl. pov. I. 290. (Šd.).