1. Hodný
1. Hodný = hodící se atd. Sv. Filipp še- stého dne před svú smrtí chvíle hodné sezval sbor žákovstva svého. Výb. II. 5. — k čemu. Vš. 13. Hovada k bití hodná. 1632. Wtr. Vyprav (posla) k tomu h-ho. Arch. IV. 5. Provede-li to svědomiem ku právu hodným; Pravím, žes tak hoden k šibenici jako já. NB. Tč. 8., 235. Vzala rúcho, kteréž bylo hodné k smutku. BO. Ovoce k jídlu nehodné; Vás položím hodny k smíchu. Hus III. 31., 140. — čemu. Nenieť všemu lidu hodno, byť ua kříži dlúho pnělo umřelé tělo. Výb. II. 34. Nám jest to hodno, že on . . . chtěl trpěti. St. Kn. ř. 20. Muku budú trpěti hodnú svým hříehóm. Št. — do koho. To je do něho h-né. U Solnice. — nač. Věc ta nehodna na muže moudrého. Žalan. 129. Košile hodná na můj život. GR. — v čem. Bych nynie v tora byla hodna. Alx. M. v. 40. (HP. 91. — H. = za něco stojící. Máš prsten h-ný čtyry kuče. Vaj. Tatra m. 27. — H. = zasluhující něco. — co. Otázal své rady, co (= čeho) by hodni byli. A řekli: smrti. Kšch. 33. — čeho. Ať jsem nehodna svého jména. Němc. Kněz, který lépe pra- cuje, jest hodnější požitkóv. Hus. I. 476. Néseš mýho doma hodná. Sš. P. 113. (210.). Je-li věry hodna. Cti h. NB. Té. 42., 96., 237. Nejsa kněžstvie h.Půh. II. 128. Člověk ve všem když se mění, chvály hoden není. Glč. I. 108. — Šml., Lpř. Sl. I. 67. — s in- finit. Vídeňská kasárna není hodna státi, nejedna matička musí zaplakati, čes. mor. ps. 257. Nejsou hodni na zemi nikdež trpeni býti. Bl. Nejsem hoden po té zemi chodiť. Sš. P. 32. Vy jste mladým záčkóm viděti hodné. Mst. Nejsú sviní hodni pásti; Učinil se nehoden přijieti Krista. Hus. I. 408., II. 48 Jest mu hodno věřiti; Nebyl bych h. seděti mezi vámi. NB. Tč. 27., 186. — H. = náležitý. Zdali by se mohl něčemu h-mu sobě naučiti. Št. Kn. š. 76. — H. — dosti veliký, tlustý, tělnatý. Za hodnou chvíli. Šml. Tys teď h. (tlustý). U Domašína. H. člověk (silný tlustý). U Přer. Blý. Naše holka je hodnější (silnější, tlustší). U Do- brušky. Vk. Ten hoch je hodný (tlustý). U Košic. Brnt. Příčina hodná tomu byla na překážku. Bart. — H. = vážný, dobrý atd. Z míry h. člověk. Dch. Na místě to h. člo- věk. Ten hoch je hodný. Bude hodnější (větší), až uroste. Vz Soujmenné jméno slovné. Zlínsky. Brt. H. svědomím něco provésti. NB. Tč. 52. — komu. Chudým je h. (dobrý). U Rych. = H. = hezký, sličný. Mor. Brt. D. 215., Neor., Vck. Nemá hodnou ženu, ale je s ní šťasten. U Kr. Hrad. Kšť. Ona byla nehodná a on taky takový nehodný, ale děti měli hezké. U Dobruš. Vk. Od- poledne už byla zase hodná (dobře vypa- dala). Us. U Dobrušky. Vk. — H. = kdo dobře vypadá. Chvála Bohu, vy jste hodní. Mor. Brt. D. 215. — H. = zámožný. Ib.