1. Hodný1.
Hodný =
hodící se atd. Sv. Filipp še- stého dne před svú smrtí chvíle hodné sezval sbor žákovstva svého. Výb. II. 5. —
k čemu. Vš. 13. Hovada k bití hodná. 1632. Wtr. Vyprav (posla) k tomu h-ho. Arch. IV. 5. Provede-li to svědomiem ku právu hodným; Pravím, žes tak hoden k šibenici jako já. NB. Tč. 8., 235. Vzala rúcho, kteréž bylo hodné k smutku. BO. Ovoce k jídlu nehodné; Vás položím hodny k smíchu. Hus III. 31., 140. —
čemu. Nenieť všemu lidu hodno, byť ua kříži dlúho pnělo umřelé tělo. Výb. II. 34. Nám jest to hodno, že on . . . chtěl trpěti. St. Kn. ř. 20
. Muku budú trpěti hodnú svým hříehóm. Št. —
do koho. To je do něho h-né. U Solni
ce. —
nač. Věc ta nehodna na muže moudrého. Žalan. 129. Košile hodná na můj život. GR
. —
v čem. By
ch nynie v tora byla hodna
. Alx. M. v. 40
. (HP
. 91. — H. =
za něco stojící. Máš prsten h-ný čtyry kuče. Vaj. Tatra m. 27. — H. =
zasluhující něco. —
co. Otázal své rady, co (= čeho) by hodni byli. A řekli: smrti. Kšch. 33. —
čeho. Ať jsem nehodna svého jména
. Němc. Kněz, který lépe pra- cuje, jest hodnější požitkóv. Hus. I. 476. Néseš mýho doma hodná. Sš
. P. 113
. (210
.). Je-li věry hodna. Cti h. NB. Té. 42., 96., 237. Nejsa kněžstvie h.Půh. II. 128. Člověk ve všem když se mění, chvály hoden není. Glč. I. 108. —
Šml., Lpř. Sl
. I. 67. —
s in- finit. Vídeňská kasárna není hodna státi, nejedna matička musí zaplakati, čes. mor. ps. 257
. Nejsou hodni na zemi nikdež trpeni býti. Bl. Nejsem hoden po té zemi chodiť. Sš. P. 32. Vy jste mladým záčkóm viděti hodné. Mst. Nejsú sviní hodni pásti; Učinil se nehoden přijieti Krista. Hus. I. 408., II. 48 Jest mu hodno věřiti; Nebyl bych h. seděti mezi vámi. NB. Tč. 27., 186. —
H. =
náležitý. Zdali by se mohl něčemu h-mu sobě naučiti. Št. Kn. š. 76. —
H. —
dosti veliký, tlustý, tělnatý. Za hodnou chvíli. Šml. Tys teď h. (tlustý). U Domašína. H. člověk (silný tlustý). U Přer
. Blý. Naše holka je hodnější (silnější, tlustší). U Do- brušky. Vk. Ten hoch je hodný (tlustý). U Košic. Brnt. Příčina hodná tomu byla na překážku. Bart. —
H. =
vážný, dobrý atd. Z míry h. člověk. Dch. Na místě to h. člo- věk. Ten hoch je hodný. Bude hodnější (větší), až uroste. Vz Soujmenné jméno slovné. Zlínsky. Brt. H. svědomím něco provésti. NB. Tč. 52. —
komu. Chudým je h. (dobrý). U Rych. =
H. =
hezký, sličný. Mor. Brt. D. 215., Neor
., Vck. Nemá hodnou ženu, ale je s ní šťasten. U Kr. Hrad. Kšť. Ona byla nehodná a on taky takový nehodný, ale děti měli hezké. U Dobruš. Vk. Od- poledne už byla zase hodná (dobře vypa- dala). Us. U Dobrušky. Vk. —
H. =
kdo dobře vypadá. Chvála Bohu, vy jste hodní. Mor. Brt. D. 215
. —
H. =
zámožný. Ib.