Vidle
Vidle (v obec. ml. vídle), gt. vidlí; vidly (zastr. ), gt. videl; vidlice, gt. -ic; vidličky, -ček, f., pl. = náčiní o 2 n. více koncích, die Gabel, Forke. V. hnojné, obilné (podávky), stájní (Stall-), senné (podávky), stelivé nebo k stlání, Us., trérohé, V., třírohé, Us., trojné (třírohé), dvourohé, Šp. samorostlé, dřevěné k vytřásání obilí ze slámy (výtřasky), Š. a Ž. (Walter), třírohé: třírožka; na seno a slámu také: rohatiny; větev ve dvě ramena se dělící: vidlice, rozsocha, soška; u sítě: rozsoška, soška; na pile: kalhoty; na pumpě: krakorec; u košíkáře: pokutlík. Vidly, del, f. V. Vidlice, tridens. Bj. Vidlemi, vidlicemi napíchnouti. D. Seno hráběmi se hrabe, vidlicemi v kopy a na kůlny se snáší. Kom. V. jezevčí (kterými se jezevci zapichují). Šp. V. na řízky (řepové). Wld. Pokradl dvoje vidly hnojné. Pč. 23. Míti oči na vi- dličkách (o nevyspalém). U Olom. Sd. Mu- síme špasovať spolu, pravil Jan a lehtal Marynu hnojnými vidly. Ve Slez. Tč. V-ce, fourquette, podporovala mušketu při měření a střílení. S. N. V. 580. Cf. Kopáč, Výtřasky, Podávky. — V., ve mlýně = dvojaté dřevo při veliké vodě místo sochoru, die Umlass- gabel. Jg. V. k tažení (vody), die Zuggabel, der Hebel, Hebearm. Us. Vidlemi stavidlo táhnouti, vodu na mlýn táhnouti; v. = páka k taháni stavidla na veliké vodě. Vys. — V. snovací, die Schergabel. D. — V. = rohy, Hörner. S vidlami svýma se naň spustím (o kozlu). Rd. zv. — V. = paroh, který má jenom dvě výsady, die Gabel. Cf. Vidlák. Šp. — Vidlice = kosť klíční či osí, clavicula, das Schlüsselbein (spojuje kosť prsní s lo- patkou). Krok, Sal., Vký. — Vidlice = roz- socha, der Zwiesel. Vidle se skládají ze dvou rozsoch čili videl, říká se tedy: jedny, dvoje, troje, čtvery, patery vidly. Na Ostrav. Tč. Jedna vidla se ulomila. 16. Tč. Vidlice n. vidličky, rozsochaté dřevo k držení tenat, die Netzgabel. Kom. — Vidlice zámečnická, die Sprenggabel, Rohn.; u prsku na peci, die Ofengabel. Us. Vidly od pece, die Ofen- gabel. Us. Šd. Tak krásně umyté ruce jako vidlice u pece. Jir. Ves. čt. 33. Vidélkama od peca valila mne přes pleca. Ps. Slez. Šd. V. v horn., die Bohrgabel. Hrk. V-ce u voje, die Deichselgabel. Čsk. V-ce olovičná v prakt. geometrii, die Lothgabel, Nz., ve fysice, der Wagebalken. Nz. V-čka kotvičná, die Anker- gabel. Šp. V-ce na kolečko vroubkovací, die Rändelradgabel. Šp. V-ce ku kyvadlu, die Pendelgabel. V. nese, vede kyvadlo. Šp. V-ce k vytahování průpalnice, Zündröhrchen- ausziehgabel, přístroj dělostřelecký. 8. N. XV. 228. = Vidličky, -ček, pl., f. v obec. mluvě a na Slov. také vidlička, y, f., (sg. ) = malé vidlice na stůl k jedení masa, atd., die Fleisch-, Essgabel. V., Kom. Polívky lží- cemi, jiná jídla nožem aneb vidličkami berou se. Kom. V. dvojné, dvourohé, trojné, tré- rohé. Us. V. předkládací, Vorleggabel, na ústřice, na hlemýždě. Dch., Nf. Bral ho na; vidličku = domlouval mu. U Rychn. Dhn. Křičí (bříská, vříská) jakoby ho na v-ky brali. Us. Zas tě na. v. berou (zase křičíš)? Us. Cf. Nůž. Co že ? Vidličky nože! Us. Sní- daní na vidličku, vz Snídaní. Také by se snad mohlo říci: snídaní dopolední, naproti snídaní ranímu. — Vidlička, vidlice ladicí, Stimmgabel. Mus., Rk. Vz. KP. II. 281., 287. — Vidličky jako znamení potupy n. ku dráždění koho vztáhnuté dva prsty (ukazatel a prostřední. Vidliček někomu podávati (drážditi ho, posmívati se. Vz Posměch). BR. II. 22. b., Č., Br., Kom., Dl. Nepodávej psu vidliček (zlého nedráždi). Mus., Č. V-ček a špiček nasbírati. Vz Hana. Pam. Kut., Č. — V-čky = první lístky u řepy. Slepice rády v-čky zobají. U Kr. Hrad. Kšť. — V-čka, plavuň, lycopodium, der Bärlapp. Šp.