VidleVidle (v obec. ml. vídle), gt
. vidlí;
vidly (zastr. ), gt. videl;
vidlice, gt. -ic;
vidličky, -ček, f., pl.
=
náčiní o 2 n. více koncích, die Gabel, Forke. V. hnojné, obilné
(podávky), stájní (Stall-), senné (
podávky), stelivé nebo k stlání, Us
., trérohé, V.,
třírohé, Us
., trojné (třírohé), dvourohé, Šp. samorostlé, dřevěné k vytřásání obilí ze slámy (
výtřasky), Š. a Ž. (Walter), třírohé:
třírožka; na seno a slámu také:
rohatiny; větev ve dvě ramena se dělící:
vidlice, rozsocha, soška; u sítě:
rozsoška, soška; na pile:
kalhoty; na pumpě:
krakorec; u košíkáře:
pokutlík. Vidly, del, f. V
. Vidlice, tridens. Bj. Vidlemi, vidlicemi napíchnouti. D. Seno hráběmi se hrabe, vidlicemi v kopy a na kůlny se snáší. Kom. V. jezevčí (kterými se jezevci zapichují). Šp. V. na řízky (řepové). Wld. Pokradl dvoje vidly hnojné. Pč. 23. Míti oči na vi- dličkách (o nevyspalém)
. U Olom. Sd. Mu- síme špasovať spolu, pravil Jan a lehtal Marynu hnojnými vidly. Ve Slez
. Tč. V-ce, fourquette, podporovala mušketu při měření a střílení. S
. N. V. 580
. Cf. Kopáč, Výtřasky, Podávky.
—
V., ve mlýně =
dvojaté dřevo při veliké vodě místo sochoru, die Umlass- gabel. Jg
. V. k tažení (vody), die Zuggabel, der Hebel, Hebearm. Us
. Vidlemi stavidlo táhnouti, vodu na mlýn táhnouti; v. = páka k taháni stavidla na veliké vodě. Vys. —
V. snovací, die Schergabel. D. —
V. = rohy, Hörner
. S vidlami svýma se naň spustím (o kozlu). Rd. zv.
—
V. =
paroh, který má jenom dvě výsady, die Gabel
. Cf
. Vidlák. Šp. —
Vidlice = kosť klíční či osí, clavicula, das Schlüsselbein (spojuje kosť prsní s lo- patkou)
. Krok, Sal., Vký. —
Vidlice =
roz- socha, der Zwiesel
. Vidle se skládají ze dvou rozsoch čili videl, říká se tedy: jedny, dvoje, troje, čtvery, patery vidly. Na Ostrav. Tč. Jedna vidla se ulomila. 16. Tč. Vidlice n. vidličky, rozsochaté dřevo k držení tenat, die Netzgabel. Kom. —
Vidlice zámečnická, die Sprenggabel, Rohn.;
u prsku na peci, die Ofengabel. Us. Vidly od pece, die Ofen- gabel. Us
. Šd. Tak krásně umyté ruce jako vidlice u pece. Jir. Ves. čt. 33. Vidélkama od peca valila mne přes pleca
. Ps. Slez. Šd.
V. v horn., die Bohrgabel. Hrk.
V-ce u voje, die Deichselgabel. Čsk
. V-ce olovičná v prakt. geometrii, die Lothgabel, Nz., ve fysice, der Wagebalken. Nz.
V-čka kotvičná, die Anker- gabel. Šp.
V-ce na kolečko vroubkovací, die Rändelradgabel. Šp.
V-ce ku kyvadlu, die Pendelgabel
. V. nese, vede kyvadlo
. Šp.
V-ce k vytahování průpalnice, Zündröhrchen- ausziehgabel, přístroj dělostřelecký. 8. N
. XV. 228. =
Vidličky, -ček, pl., f. v obec. mluvě a na Slov. také
vidlička, y, f., (sg. ) =
malé vidlice na stůl k jedení masa, atd., die Fleisch-, Essgabel. V
., Kom. Polívky lží- cemi, jiná jídla nožem aneb vidličkami berou se. Kom. V. dvojné, dvourohé, trojné, tré- rohé. Us
. V. předkládací, Vorleggabel, na ústřice, na hlemýždě
. Dch., Nf. Bral ho na; vidličku = domlouval mu. U Rychn
. Dhn. Křičí (bříská, vříská) jakoby ho na v-ky brali
. Us. Zas tě na. v. berou (zase křičíš)? Us
. Cf. Nůž
. Co že ? Vidličky nože! Us. Sní- daní na vidličku, vz Snídaní. Také by se snad mohlo říci: snídaní
dopolední, naproti snídaní
ranímu. —
Vidlička, vidlice ladicí, Stimmgabel
. Mus., Rk. Vz. KP. II. 281
., 287
. —
Vidličky jako znamení potupy n. ku dráždění koho vztáhnuté dva prsty (ukazatel a prostřední. Vidliček někomu podávati (drážditi ho, posmívati se. Vz Posměch). BR. II. 22. b., Č., Br., Kom., Dl. Nepodávej psu vidliček (zlého nedráždi). Mus., Č. V-ček a špiček nasbírati. Vz Hana. Pam. Kut., Č. —
V-čky =
první lístky u řepy. Slepice rády v-čky zobají
. U Kr. Hrad.
Kšť. —
V-čka, plavuň, lycopodium, der Bärlapp. Šp.