Zřídlo
Zřídlo (zastr. zředlo), a, n. = vrchoviště, pramen; v již. Čech. temenec, die Quelle, der Spring, Brudel. Kts. Ze zřídel (z pra- menů) prýštící se vyskakují studnice. Kom. Z. slané = pramen solinosné vody. Vys. Z-dla Odry nalézají se několik mil na zá- pad od slunce. Ddk. IV. 129. Z. léčné (léčný pramen), der Gesundbrunnen. Nz. Z. zasta- viti, die Quelle hemmen, verstopfen. Dch. 331* Z. mineralní, die Mineralquelle. Nz. Z. Hero- novo. Mj. 128. Z. světelné, die Lichtquelle. ZČ. III. 18. Z. tepla pozemského. Stč. Zmp. 502. Z. věčné poesie. Mus. 1880. 269., Vrch. Zřídla (prameny) dějin (dějepisné). Nz. Pur- purné z. (krve). Dch. Vz Pramen. — Z. = ústa, hrdlo nádoby, kraj, labium, der Mund, Rand, die Mündung. BO. Z. hrnce, Ben., V., umyvadla. Ben. Br. — Z. = zření, ohled, zřetel. Nebo nenie zriedlo smrti jich. Ž. k. 72. 4. Prelaty kostela pražského při tom míti a ty, ktož k nim zřiedlo mají. Arch. IV. 100. Mně viec jiného zrcadla netřeba: neb mój choť dražší všeho světa i najkrašší jest, v němž já byť zřiedla mého chci mieti ustavičného. Kat. 1089. (Pozn. Dle Er. zna- mená zde z. = zrcadlo nesprávně; v Ž. kap. přeloženo slovem respectus. Gb.) — Z. = nástroj zření, zrak. Leg. o sv. Mat. Jir. Anth. I. 41.