Písař
Písař, e (pisák, písal, a, písálek, lka; s příhanou), m. Schreiber, m. Písař, kdo z platu komu píše. Kom., V. P. krevní (při útrpném právu), u bran, v celnici, vz Vš. 567., nadenní, Diurnist, Jg., listovní, tejný, dů- chodní, V., branný, D., městský, právní, radní, početní, Jg., pokoutní, Dch., V., obecný; notář. P. zemský nejvyšší, der Oberstland- schreiber, protonotarius terrae; písař menší; písař menších desk, menšího práva. Vz Gl. 230., S. N., Vš. 567., Tk. II 545., III. 656., Žer. Záp. II. 187., Rb. 269. Dobře býti p-řem, ale ne při počtu (vz Poddanosť). Lb. Od- pouští císař, ale ne písař; Jaký císař, taký písař. Pk. — P. knihy, veršů, slovníka = spisovatel, skladatel, der Schriftsteller, Ver- fasser. V. — P., gypogeranus secretarius, dravý pták. Schd. II. 458., S. N.