ŽvanecŽvanec, nce,
žvaneček, čku,
žvánek, nku, m. =
žvýkané jídlo, das Gekaute. Ler., Ktk., Sd., Knrz. Tabákový ž. Tč. Petr přikryl ústa dlaní, ž. do ní vyplivl. Němc. VI. 303. Matka dítěti ž-ce dávala. Us
. — Ž. = druhý žaludek přežvykujících zvířat. Puch. Vz Ža- ludek. Der zweite Magen der Wiederkäuer. —
Ž. =
cumel. Žvýká dítě na ž-ci, der Schlotzer, Schnoller. Us. —
Ž. =
něco měk- kého a pomačkaného. Ros. Ta nepořádná, má ve své truhle samý žvanec (šatstvo zcu- chané). Us. Dch. —
Ž. =
kousek, sousto, ein Stück, Bisschen, Mundbissen. Žvanec chleba. Mor. a Slez. Lpř., Pk. Druhý žvánek na nůž bere, už svú hlavičku skloňuje. Sš. P. 169. Kouká mu do úst, div mu žvanek neuřkne (dívá-li se uhrančivý člověk někomu na sousto, uřkne je). U Král. Hrad. Kšf. Cf. Žvan.