Člověčný
Člověčný, člověčí, menschlich. By byl člověk blahověčen, stal se za něho člověčen. Star. pís. Člověk, a, človíček, čka, m. Der Mensch. Člověkb dle Miklosiče: člov-ěkb a člov: = slu; skr. cru, řec. xIv, slyšeti, xleiw slavím, lat. cluo sluji, goth. hliu-ma sluch, Fk., 49., co ve slovanském také mluviti znamená. Cfr. slovo, Slovan, slavík. Schl. — Dat. sg. člo- věku, ne: člověkovi; akkus. sg. starý (roven nominativu) ve rčení: byli za jeden člověk. Mk. Fok. sg. člověče. PI. nyní lidé, lidi, lidem, lidi, lidé, v lidech, lidmi; u starých: člověci, člověkové, Alx., často ve smyslu: poddaní. Gl. 22. Dal mu tři člověky. Háj. — Č. pláče, škytá, křičí, žvatlá, bleptá, mluví, rozpráví, učí se, modlí se, směje se, jásá, vzdychá, hořekuje, naříká, skuhrá bo- lestí, stená, chroptí, kašle, kýchá, šeptá, koktá, breptá, huhňá, skřípá zuby atd. Pt. Č. vysoký, tučný, tenký, číplý, hubený, zdravý, churavý, mladý, starý, letitý; řádný, pořádný, správný, převrácený, převrhlý, dobrý, rytířský (rytíř), duchovní (kněz), tupý, tělesný (smy- slný), Jg., pracný, robotný, Er., obutý (1. hloupý, 2. zatvrzelý, drzý), nevázaný, ne- vycepovaný, nevycválaný, výmluvný, ne- výmluvný, nevyopálený, nevystálý (k nevy- stání), kovaný, Rk., lehkokrevný, horkokrevný, těžkokrevný, chladnokrevný. Vz Letora. Já nebohý č.; č. udatný, učený; kdo jest ten č.? Nt. — Slovo „člověk" se u adj. často vynechává: Moudrý (člověk) dobře jedná. Zk. — To není pro mne člověk. Č. jako č. Kabát dělá člověka, Šm. Člověk člověku Bůh i ďábel. Pk., Č. Člověk člověku bohem (vlkem, zhoubou). Č. myslí, Pánbůh obmyslí. Č. míní, Pánbůh mění. Č. na jednom Bohu, ale ne na jednom příteli dosti má. V. Člověka po řeči poznáš. Není ten č. v témě (temeno) uražen (není hloupý). Č. protřelého čela (nestydatý). Jest tvrdé šíje člověk. Jg. Jeden č., žádný č. (= svědek). Pr. Č. časem se mění; Č. všady má své vady; Kůň jest jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem; Čl. jako dobrá hodina; Dobrý č. jako léto; Dobrého hnízda člověk (ani kuře nerozhněvá); Jak dudy ten člověk (1. povolný; 2. nejapný). Č. Všecky lidi (Všichni lidé) všecko vědí. Lb. Člověk není čáp, aby svět čistil; Až se přestrojíme, i u nás lidé budou; Všecko se lidmi přemůže. Pk. Vrchy sa neschodia, ale ľudia áno. Mt. S. Člověk rosa na trávě; Bůh č-ka č-kem trestá. Sk. — Č. vzhledem na mravný stav. Jsem člověk (slabý, křehký). By největší byl člověk, tedy přece je člo- věkem. Jg. Nebudu člověkem, když to ne- udělám (poctivým). Neřád člověk; prase člověk (sviňák). D. — Č. vnitřní = mysl, č. zevnější = tělo. V. — Č. = muž, Mann, Mensch. Jest tu nějaký člověk. Us. Dobrý č. Har. — Za jeden č. býti = dohromady držeti, zusammenhalten. D. Ne jeden č., ne za jeden č., ne za jednoho člověka = nesvornosť. V. — Č. = poddaný, dědičný, chlap, poddaný s celou svou rodinou, der Leibeigene. v. Dal jim ves a ve vsi tři člověky s hojnými dědinami. Háj. — Vz Gl. 22. — Č. = něm- man. Mlčením obrátí člověk kam chce (nej- dále dojde). Prov. Chce-li č. živ býti, musí pracovati. Toms. Mohl by se č. potrhati. D. Na to se nemůže č. spolehnouti. Č. nemůže vše znáti. Č. by rád, ale často nemůže. Ml., Rk. Č. by řekl, že . . . Us. — Vz Vš. 563. — Č. = já. Č. mu za blázna. Č. pracuje a on lenoší. Us.