Píst
Píst, u, m., řidčeji: písta, y, f., nástroj na jednom konci tlustý s držadlem, k tlučení, k prání, der Pläuel, Schlägel, Stössel. Koř. pis, p?s (v p?cháti). Mkl. aL. 138.; příp.-t?. Mkl. B. 161. Sr. pol. piasta, die Nabe, lit. pësta, die Stampfe. Mkl. aL. 138. P. ku práni šatů (na Mor. kyjanka). Reš. Pístem práti. D. P. na mísení chleba (kopist). P. k tlučení v hmoždíři (palička). Kom. J. 401. V již. Čech. čtverhrané těžké prkénko s dr- žadlem, kterým se prádlo u řeky n. potoka tluče. Kts. — P. u pumpy (der Stempel). Sedl. P. vytěráku, Wischkolben, m. Čsk. P. Bra- mahův; p. napájecí stroje kalorického; p. plynostroje Lenoirova; p. pudný stroje ka- lorického ; p. stroje parného; p. vývěvy. Vz KP. 402., S. N. — P., die Nabe, onen tlustý a dutý díl kola, který okolo nápravy se točí a do kterého nabity jsou špice, náboj. V., Jg. Vůz má kola z pístu, špic 12, loukotí 6 a tolikatéž šínů složená. Kom. J. 457. Na Mor. hlava. Mřk. — P. (zastr.), radii, u vozu špice. Vz Houf (konec).