Talov, tálovTalov, tálov, u, m. =
hnůj z rány tekoucí, der (dünne) Eiter, die Materie. MV., Jg
., V. Černý t. (smrdutý hnis). Jg
. Nehoj svrchu rány své, leč t. vyčistíš. Pis
. br
. Neb ten prach odjímá talov od rány a nežita a plodí maso beze všeho úrazu a leptáme a vysu- šuje talov. Sal
. 232. 16
. Ažby se z rány t
. vytáhl. Db. T. v rohovce, onyx
. Nz. lk. Krev, která z těla mrtvého vyjde, již ne- šlové krev, ale talov. Bart. Jako talov smr- dutý naposledy zatrucen bude. Br. (Job. 20. 7. ). Lékař nejprve ten mrzutý t. odjal. BR. II. 39 a. — S. N. a Kom. rozeznávají
talov od
hnisu. Když se vřed propukne, hnis (hnůj) a talov (soukrvice) z něho teče (tabum et sanies profluit). Kom. J 315. T. jest hnis smrdící a částky, po nichž teče, rozežirající. Presl. Chym. II. 293. — T., der Schleim. Talov, který jest v žaludku a v drobiech. Jád. — Vz S. N. — T. = labes, macula vestimantorum. Lex. vet.