ÚhelÚhel, úhlu (dříve a nyní na Slov. gt. úhla), m. Vz Manžel. Ú.
= kout, der Winkel, lat. angulus = místo, ve kterém dvé přímé čáry v rozličném směru tažené se sbíhají a sice uvnitř těch čar. Sedl
. Ú = odchylka směrů dvou přímek, které vzhledem k úhlu jeho rameny slovou. U
. jest rozdíl směru dvou sbíhavých přímek. Blř.
U. pravý (90 stupňů měřící), ostrý (méně než 90"), tupý (více než 90° měřící). Rechter W
. od
. ein Rechter (R), angulus rectus,
ywvía öqü-i], úhel pravý; schief, ang. obliquus, úhel kosý; spitz, spitzig, acutus
, ôl-tía, ostrý; stumpf, obtusus,
áuftleia, tupý; hohl od. konkav, kleiner als 180°, und nur in Bezug auf den konvexen W. so genannt, úhel dutý; ge- streckt od. gerad, von 180°, nur des Systems wegen
Winkel, genannt, úhel přímý, diff. geradliniger Winkel; erhaben od. konvex, (einspringend, in ebenen Figuren), grösser als 180°, in Bezug auf den konkaven W. so genannt, úhel vypuklý (úhel vběžný n. vbí- hající); anliegend
, přilehlý; anstossend
, sou- mezný, stečný; Neben-W., ang. deinceps po- situs,
>) feešiji- yo>vía, eine Art der anstos- senden Winkel, úhel vedlejší: Ergänzungs- W., eine Art der anstossenden W., úhel dopl- ňovací, doplněk, úhel doplňku; benachbarte, z. B. die am Perimeter eines Polygons lie- genden Winkel, úhly sousedné; Scheitel-W., ang. verticalis,
>) Y. axa v. oyveijv yo)via, úhel vrcholový (n. křížový); äusserer, ang
. exte- rior,
r) lY. xbc; yo)via, zevnitřní; innerer, inte- rior,
-fj ivröc yo)via, vnitřní; Wechsel-W.
, ang. alternus,
t) žvatlal- yiovia, úhel ob- měnný n. střídný; Gegen-W., ang
. oppositus,
i; untvavriuv ywvia, úhel protilehlý, úhel protější; Linien-W., angulus,
ywvía, úhel; Flächen-W. (den zwei Flächen mit einander bilden), úhel plošný, diff. ebener Winkel; körperlicher od
. Körper-W., úhel tělesný
, und zwar 1
. einspringender, min. kout, (kout, prostora jedním toliko směrem uzavřená ro- vinami, jež musí býti nejméně tři a jež v jediném bodě musejí se prostupovati. S. N. ); 2. Ecke, angulus solidus,
ßre^eä ywvía, roh; ebener W
., ang. planus,
iníneóoc yo>vía, úhel plochý n
. ploský; geradlinig,, přímočárný; gemischtlinig-, rozličnočárný (různo-); krumm- linig, křivočárný, diff. gekrümmter Winkel; sphärischer o. gekrümmter-W., úhel sfaerický n. kulový; in d. prakt. Geom. wahrer W., úhel pravý; Horizontal-, úhel obzorný, úhel na obzor uvedený n
. svedený; Höhen-, úhel výšky n. úhel nad obzorem n
. nadobzorný, sníženosti (pod obzorem
, podobzorný)
. Tie- fen-, svahový (Abdachungs-), odchylku (Ab- lenkungs-), vnější, spřežný (spřežitosti), Kon- jugations-, souřadnic, dostavy, směru, Direk- tions-, dopadu (dopadkový, Einfalls-); vpá- dný, u měření hrubé n.
ruční střelby, S
. N
. XI
. 287., KP. II. 129
., výstupu (Elevations-), vychýlky (Elongations-), výstřednosti (Excen- tricitäts-), spádu, Fall-, zorný (zrakový), homolog, vnitrní, seku n. úseku n. úsekový, Kreisabschnitts-, středový (který má vrchol ve středu kruhu, Prm. III. č. 12. ), Mittel- punkts-, sklonu (sklonitosti, Neigungs-, vz Schd. II. 5. ), obvodný v polokruhu (W. an der Peripherie im Halbkreise), obvodu (ob- vodový, Peripherie, který má vrchol v ob- vodu kruhu, Prm. III. č
. 12.
), srazu, Stoss-, polohy, Positions-, otáčení, der Drehungs- winkel (Šp.
), úměrný (úměrnosti, srovnalosti), vrcholový, odrazu, Reflexions-, tření, zřecí, Seh-, hodinný či hodinový či časový, Stunden-, výplňku (výplňkový, Supplements-). Vz Nz. 325. Ú.
v mnohoúhelníku, der Vieleckswinkel. Nz. Ú. svahový, Abdachungs-, Čsk., zákopů, Trancheen-, S. N. XI. 364., bašty, Bollwerks-, Čsk., s pohybnými rameny, proměnný, Ck., úhly nerovné, sobě rovné, střídavé, Wechsel-, souhlasné, korrespondirend, shodné či sou- hlasné, stejnolehlé; ú. souměřitelný, nesou- měřitelný, stýkavé neb stečné, stejnohledné, kladný či příčetný, záporný či odečetný, združovací, Konjugations-.. Jdč.
Ú.
rozštěpný či rozsošný, Theilungs-, zahnutí, Knickungs-
. Nz. Ik. Úhel polarisační. Bř. N. 68., Schd
. II. 5. Ú. lomu, odrazu. Vz KP. II. 129., 137. Vrchol
, Scheitel, stupeň, Grad, měření úhlu; středění n. zastředění úhlův, das Cen- tnren der Winkel; kroužení, pohybování kruhem, die Kreisbewegung; výseč n. výsek kruhů (kruhový), der Kreisausschnitt. Nz. Ú
. sestrojiti, zavříti, měřiti; dvě strany a jimi tvořený ú. určují trojúhelník; úhlové x a y doplňují se do 90°; všichni praví úhlové jsou si (vespolek) rovni; ramena úhlu.
Nz.
Vz S.
N.
Dům v úhlech dobře upevněný. Kom
. U
. čelestní
. Ssav. Do úhlu zavěšený, in W. eingehängt. Šp
. — Ú. u dělostřelcův: ú. zvýšený, Elevations-, sní- žený n. ukloněný, Repressions-, měřicí Visir-, jadrný, Kern-, nasazený, Aufsatz-, bokový, Flanken-, smetený, bestrichener, smítavý, bestreichender, zmenšený
, vermin- 230* derter
, mrtvý, todter W. Bur
. — Ú. v hor- nictví n.
ort slove místo na konci chodníku
, kde horník právě při kahanu pracuje, vrtá, trbá, der (das) Ort. Am
. Ú. = roh věci, domu, ulice, die Ecke. Na úhlech všech ulic. Br. V témž městě vystavěl z gruntu kollej jesuitskú ve čtyry úhly. Břez.
304. Na čty- rech úhlech toho stolu; Na úhlech zedných (in angulis murorum). BO. Ú-hly stavby, die Grundecken des Gebäudes. Dch. Jsa jako nějaký velmi pevný kámen v rohu úhlu po- ložen. BR. II. 798. a. — D., Troj. —
Ú. =
strana, die Seite, die Weltgegend. U. hlavní světa (světový); úhly (strany) poboční či mezilehlé či vedlejší (Nebenweltgegenden). 8. a Ž. Východní ú., místo n
. úhel nebes, kdež slunce zapadá. V. Dyby byla Morava jako jsou Uhry, dala bych ti huběnky na Všecky úhly. Sš. P. 700. Navrať se od čtyř úhlóv země k svému
vykupiteli, jenž tě čeká
. Hus III
. 80. —
Ú. =
pol, točna, der Pol. Ú
. nebe, V., půlnoční, světa. D. —
Ú. električiny, magnetu, galvanského sloupu, der Pol.
Magnet má též dva poly č. úhly. Jg.
—
Ú., hle, f. = pole déle roku ladem ležící
. U Bysterska. Sn.