1. Vole
1. Vole, e n. ete, n., pl. volata, volátko, a, volatečko, a, n., na Slov. vola, volka, volička, y, f. = nádor pod hrdlem (zvětšení brzlíku), struma, der Kropf, Blähhals. Vole boubelnaté, cévnaté, smíšené. Vz více v S. N. Léčení, vyříznutí volete. Vz Čsk. lk. VIII. 259., 331. V. školní, der Schulkropf. Nz. lk. Má zlatá matičko, je bohatá. Můj zlatej synáčku, je volatá. Má zlatá matičko, má dukáty. Můj zlatej synáčku, ve voleti. Sš. P. 225. Zlá žena v. nadúvá hněvem jak morák. Na Slov. Tč. V. u člověka. Kom. Kosatec v. sstravuje. Byl. Jak lid vole za- hání? Vz Mus. 1853. 479. — V. = hlíza hrdelní, hrdelnice u prasat, die Bräune. — V. ptačí = míšek pod hrdlem, v němž první trávení potravy se děje, dříve než do ža- ludku se dostane, der Kropf. V. Má už v. jako pančochu (nakrmené kuře a p. ). Mor. Šd. Letěl holub do pole, by nazobal své vole; dyj (kdy) své v. nazobal, po jaborách posedal. Sš. P. 269. Zrnkem po zrnku ku- řátko naplní svoje volátko. Us. Tč. Ptáci v. nacpávají. Kom. Má prázdné v. Ros. Na- zobal vole (najedl se hodně); 2. kdo úřadu dopad statku sobě nahnal, vz Blahobyt; o pyšných. Vz Pyšný. Č. ). Nesyté v. (ne- nasycený člověk). V. — V. = ohyb u ko- mína, aby plamen přímo vzhůru nešlehal, der Kropf. Komín s voletem. Řad. stav. — V. v rostlinstvu = hrb dutý silněji neb slaběji čnějící na straně dílu truboviteho. Rst. 516