MíhatiMíhati, vz Mkl. Etym. 208. - se. Mih' se nahý bok její. Vrch. Blesk se mihá. Us. — čím (se, po čem). M. okem (annuere). BO. Mihl okem po prstenu. Kká. Td. 287. Pták se mihnul zlatým křídlem. Vrch. M. ohněm, metlou. Laš. Tč. — koho čím= udeřiti: pěstí po hlavě. Laš. Tč. — se kde (jak, kdy). Mihl se před mým zra- kem ; V mraku sup se mihne; Světloška, jež hravou pochodní se v trávě míhá; Rosné perly mezi travou míhaly se celým deštěm ; V oku jejím blesk se mihl; Nad močálem bludičkou se míháš. Vrch. Na vrchole bílá se kaple míhá; Mihla se u skály kraje; Nebe, jež se nad horami míhá. Mcha. Mí- hájí se v temnu sečné rány. Kká. Tu přede mnou tvář dívčí se mihla. Čch. Sl. 21. Jen v oblacích cos chvílemi se mihne. Osv. VII. 30. — se kam (jak). Já kráčel, kam se mihlo zlaté křídlo ptáka. Vrch. Laňka v lesy mihla skokem. Hlk. Ale Hovorková počala naňho míhať. Ntr. IV. 179. — kudy, (se jak kde). Dívka mihla se stromy. Úsměv mihnul se po její tváři; Blesk se mihnul slabým kmitem skrze houští; Had se mihne přes kmeny: Býlím se mihnul motýl. Vrch. Meče míhají se vzduchem; Člun mihna ptá- kem po vodě. Čch. Po jezeru hvězdný svit se míhá Mcha. Něco se mu mihlo hlavou. Vlč. Hustinou pod Bradlem vidím co's míhať. Ntr. V. 310. Šerem blesk se mihne. Osv. VI 461- Tam větví pletivem podoba se v kmiru mihla zraku. Kká. K. Sl. j. 176. Děva přes potok se mihla. Kká. Td. 15. — se jak (kde). Tlum zjevů divných do kola se míhal. Osv. VI. 593. Naše Baruška za ho- dinu krokem se mihne (je loudavá). Us. Vk. To vše mihlo se mu v hlavě okamžikem. Šbr. Zuj. 591. Ty perlami se stále míhají. Vych. Myth. I. 207. Bleskem se m. Vrch.
