Sirena
Sirena, y, f.. Sireny, řec. žeive?, zpěvné bohyně mořské (skr. svar zníti, lat. susur- rus), vábné, svůdné a potměšilé, mající po- dobu shora dívčí, zdola ptačí. Homer zná sireny dvě, později vyskytují se tři: Thel- xiepeia (čarozvuká), Aglaofeme (libohlasá) a Aglaope (jasnooká); jsou dcery Forky- ovy a Melporoeniny. Sídlem jejich byl květ- natý luh na jakéms ostrově blíže Sicílie, kdež líbezným zpěvem svým lákaly k sobě plavce mimoploucí a přilákané požíraly. Osudem bylo jim určeno, že budou dotud na živě, dokud mimo ně někdo nepopluje, kdo se jejich zpěvem nedá okouzliti. Proto uvrhly se v moře, když Odysseus, maje mimo ně plouti, plavcům svým uši voskem zale- pil, sám pak dav se přivázati ku stěžni, vá- bivý zpěv jejich bez pohromy vyslechl. KB. 314. — S., nástroj akustický. Vz S. N. S. Savartova, Doveova, Latourova. Ck.