Starý
Starý. Cf. Mkl. Etym. 320. a. S. = letitý. Ač i stár jest. Št. Kn. š. 12. Starý osle, grauer Esel! Dch. Starých šanovať sluší. Us. Tč. Včilej sem sa vdala, starého si vzala, ach běda mně velice! Sš. P. 494. S. dievky budú na Bielej Hore piesok me- rať. Slov. Orl. IX. 247. Ještě nejsem tak stará, ještě mi neroste z prdele vrba. Čce. Tkč. Stará mladosť a mladá starosť nejsou v jedné váze, ona není v uctivosti a ta je v povaze. Slov. Tč. Starému spievajú, na starú padá nota. Slov. Rr. MBš. U mladého hole u starého bydlo (říkají nevěstám). Us. Ne dobře za starým do hory lézti, ale dobře ho poslouchati. Us. Hkš. Cf. Cíditi. Str. 635. a. 26. ř. sh. za ,hyzdí' polož: živé. — S. = jistý věk mající. Stár let pětidcát. Alx. Anth. I. 3. vd. 36. Jenžto dvadcieti let stár jsa křest přijal. Pass. mus. 400. Cf. Pachole ve 12 létech Kom. D. 27. Su od vás o dva roky starší. Brt. D. — nač: na rozum. Kom. — S. o věcech rostěním nabytých. Šlechetný ščep bývá z pláni, když se starý peň oplaní. Alx. Anth. I. 3. vd. 35. — S. = nehezký. S. baby robia po kú- toch vojnu. Slov. Orl. IX. 247. — S. = ne nový. S. povídačka. Us. Kdo nic nového nevídal, ten i s-mu rád. Us. Šd. — S. u jmen místních. Nač ve Starých Hradech u Libáně při tanci dupají? Vz Sbtk. Krat. h. 107. Ve Staré Vsi u Vysokého prohráli sv. Janu čepici a prokouřili posvícení. Ib. 106. Ve Staré Vozici zapřáhají vždy koné a krávu. Vz ib. 132. — S. = obyčejný. Všecko jde pořád po starém. Us. Fč. — Starší. Nebylo vzácnější svatby, kdeby ne- byl starejším. Koll. IV. 90. Stařejší se po- tázavše. Alx. Naši starší dávali nám tu radu. Výb. II. 39. — S. = snop poslední ve žních, obyč. ovesný, který se kvítím okrášlí a s muzikou nebo zpěvem domů veze. Dnes vázali starého. U Kr. Hrad. Kšť. — S. = rybník na Lnářsku. — S. Nej- starší taroka = nejvyšší; Tři čtvrti staréj hodiny = dobré. Brt. D. 268. — S. Pan s. = úd výboru obecního. U Příbora. Brt. — S., os. jm. — S. Karel, nar. 1832., prof. vyšší dívčí školy v Praze. Vz Šb. Dj. ř. 289., Bačk. Př. 159.. Tf. H. 1. 192., 193., 194., 196., Rk. Sl. - S. Václ., nar. 1842., prof. české vyšší realky v Praze. Vz Tf. H. 1. 190.