Mařiti
Mařiti. Cf. Šf. III. 504. - co: něčí zá- měry. Us. Pdl. — co čím : čas touláním, Mus. 1880. 461., zahálkou. Vlč. Chovají mnoho psů lovčích, jimiž chudých almužnu maří. Hus I. 442. — co kdy: v samém zárodku. Vlč. — co kam jak: úmyslně. Us. — se komu (kde, kdy) = zdáti se. Slov. Vai'ač marilo sa mi. Dbš. SI. pov. II. 56. Vo dne sa mu vždy marilo, že už čert s podpisom ide. Sb. sl. ps. II. 1. 140. Mladé časy marily sa mu pred očima už len ako dávny sen. lb. II. 1. 144. Ale sa mi to len tak ako ve sně marí. Němc. VII 137.