DnešníDnešní, heutig. Vzorec skloňování urči- tých přídavných jmen jednoho zakončení. Sy. mase. 1. Dnešní, 2. dnešního, 3. dnešnímu. 4. dnešního, dnešní, 5. dnešní, 6. dnešním, 7. dnešním; rod žen. ve všech pádech: dnešní: rod. střed. jako muž., ale v akkus. má jen: dnešní; pl. pro všecky 3 rody: l. dnešní, 2. dnešních, 3. dnešním, 4. 5. dnešní, 6. dnešních, 7. dnešními Tímto vzorem se řídí: a) přídavná jména v -í ukončená; b) jména přídavná v druhém a třetím stupni v -í zakončená; c) podst. jména ukončená v -í: kočí, krejčí, lovčí, výběrčí; sudí, purk- rabí, markrabí, Brykcí, Jiří, Jiljí (posledních šest jen tenkráte, nemají-li u sebe přívlastku); mají-li u sebe přívlastek, skloňují se jako , Znamení'. Sudí, ího; ale: nejvyššímu sudí. Kz. V obec. mluvě také: uhlí, uhlího a po- dobně i ostatní podst. jména v -í ukončená. Brt. Vz Jiří. — Až do toho dnešního dne. V. Vejce dnešní, chléb včerejší, tele šestinedělné a víno lonské nejlepší. Prov. — D., dávný, cvičený, štvaný, nicht heutig, bewandert. Však už nejsem také dnešní ani včerejší (jsem starý). Vz stran přísloví: Staroba. Č. — D. = nynější, jetzig. D. věk, svět. Us.
