Lokal
Lokal bez předložek na otázku 1. kde. Lokálu jmen místních počínajících se souhlá- skou v na Kloboučku i jinde užívá se bez předložky : Vyzovicích, Vlachovicích. V se- verní Moravě lokal bezpředložkový velmi často se slyší. Brt. D. Já ti hříchy neod- pustím, až spočítáš v moři písek, v moři písek, stromě lístek. Sš. P. 774. Když jej krstichu vodě. Smrtd. Ten Velehradě krstil Čecha prvého. Dal. 40. Že mi béře z mých lidí Újezdě; Mi drží v Pavlovicích věnném právě více než měl držeti; Že jsem své klenoty truhle dala schovati. Půh. I. 283., 293., 297. Proti bolení s-ně. Ms. Kn. lék. Praví, že byl Vídni. Arch. VII. 234. Chvá- táše jiskry, jenž peci letichu. GR. Rokli jest byl. Výb. I. 288. Jakožto lěsě seky- rami vysěkli sú vrata. Ž. kl. V 10. ř. to- hoto článku za Alx. polož: B. v. 241. (HP. 78.). Cf. doleji lok. v -as. — 2. kdy. Zimě i létě. 14. stol. Mus. 1884. 34. Zimě Durink děťátko samo na led vyvede. Dal. 36. Když v jednu chvíli přinesl jemu otec mój úrok, bylo zimě. Arch. I. 176. Že jsem noci ležel neavatebně podlé této panny pěkné. St. skl. IV. 331. Krúpy létě proč bývají?; Létě slunce má horkosť velikú. Sv. ruk. 20. Noci črti tvú duši z tebe vydrú. Příkl. z kron. 81. Ke mně noci přišel. BN. Chtěl noci těla odnésti. GR. Ale až bude čas zimě. Zk. 302. Aby běhaní nebylo zimě. M. Létě bude žebrati; Snéh létě a déšť ve žni. BO. A když zima přídě, poznajiť, coť sú létě učinili. Hus III. 285. Jeho rúcho i zimě i létě je- diná žíně byla. Pass. mus. 385. Jenžto by zimě na ledu hrad stavil. 14. stol. List. fil. 1887. 263. Aby zimě i létě ovoce na tobě bylo. Výb. I. 402. — Cf. Bž. 63., Šf. III. 581., Brt. S. 3. vd. 56., Slov. I. 939. b. 3. ř. zd. Zbytky starého, sanskritskému na vlas rov- ného lok. na -as (-ás) jsou v staré češt. dosti zřejmé: u Polás = v Polanech, též absolutně: Lnžás, Dolás, Lubčás, Vrbčás, Topolás (v Lužách n. Lužanech atd.). Šf. III. 552. Vz více příkladů v Šf. Starč. mluv. Výb. 1. 32. a v Pal. Rdh. II. 202.—203. — Nyní lok. jenom s předložkami se sbíhá. Bz. 63. — L. sg. vycházel pravid. v é (vz U); nyní se životná končí častéji v -ě než v -u; v lok. pl. mají kmeny na d, t, n a neživotná na r z pravidla -ech: hadech; tuto koncovku přibírají ráda také jména, která mají před nominat. -o souhlásky l, n, d, t: zrno — zrnech, sklo — sklech, zádech, poutech Bž. 81., 83., 104. Jm. zakončená v s a z (les, vůz) mají v lok. sg. a nom. pl. a) i, e: v lesi, na vozi — lese, voze (Frenštát); b) u, e: v lesu, na vozu — lese, voze (Sýkorec); c) ě, e: v lese, na vóže— lese, voze (Brušperk); d) ě (e), y: v leśe, na voźe (v lese, na voze), lesy, vozy (všude jinde). Brt. D. Lok. pl. má na Mor. a ve Slez. přípony -ach a -och. — a) -ach jest pravidlem na Frýtlantsku, Místecku, Frý- decku, na Štrambersku, Brušpersku a na sever od Opavy; b) -och jest pravidlem v severním cípě Moravy od St. Bělé počí- najíc a ve vých. Opavsku až po Opavu a Litultovice; c) -och vedlé -ach vyskytuje se často na Frenštatsku a Příborsku: vim o ptakoch, o našich synkoch (Příbor, vedle: pachołkach, súsedach, domach), o bratroch (Sýkorec), po jarmakoch (Myší), v kadlu- boch, po stromoch (Ukvaldy); v Trojano- vicích -och převládá, d) jinde jen po různu: po škubakoch (draní peří), na patroch, na Hamroch (ve Frytlantě, sice jen -ach): — o bohačoch, o ruhačoch, při kopačoch (Sedliště u Frýdka), ve vlasoch (Jaktař u Opavy). Brt. D. O příponě lok. sg. juto- vaných a-kmenů muž. a střed. rodu vz Mus. 1861. (Jir.). Cf. List. fil. I. 263., II. 272., III. 11., 15.