Rušiti
Rušiti, il, en, ení (zastr. rušeti), rušívati, kořen růch. Gb. Hl. 145., Mkl. B. 436. Sr. lit. rausiti (wühlen), rusas (die Grube). Mkl. aL. 174. — R. = dotýkati, hýbati (na Slov.), be-, anrühren, betasten (bewegen, rühren, Slov.); trhati, bořiti, kaziti, hubiti, verder- ben, zu Grunde richten; zdvihnouti, neplatným činiti, odstraniti, aufheben, abschaffen, un- giltig machen, kassiren, umstossen; přestou- piti, nedržeti, zlehčiti, verletzen, brechen, nicht halten, trennen; přetrhnouti, unterbre- chen; rozebrati, kuchati, auswirken, auswei- den; porušiti, beflecken, besudeln. Jg. — co: pořádek, Št., obecný pokoj, obrazy, víru, přípověď, smlouvu, zvěř n. jelena (rozebrati), D., kláštery, Us., zákon, Bern., přísahu. V. R. stany; Povětřie (vítr) ruší déšť; R-li jste smlúvu mú; R. zdi. BO. R. spaní, mlčení, Jel., nález, Har., cizí lože (przniti), St. skl., zločince (čtvrtiti), Bern., nápady (aufheben). Vl. zř. 317. R. mír, slib. Dch. R. jednotu bohoslužebnou a národní. Sš. I. 113. R. zá- pis. Tov. R. neděli; Toto písmo boží mnozí rušie, když svolíce (v) manželstvie rózno táhnú; R. přiezeň a přirozené přátelstvo; Výmluvní jsú, aby rušili pravdu; Rušie dobré obyčeje spolumluvenie zlá; Malý kvas všecko těsto ruší; R. božie přikázanie; R. hřiechy; R. sobotu; Cizoložstvo jest, když kdo stav manželský ruší. Hus L 121., 199., 207., 256., 273., 444., II. 270., 357 , 361., III. 187.— co komu: víru. Ml. JMK. nikdá na tom býti neničil, aby nám stavům zřízení zemská a práva naše rušil. Zř. F. I. B. XI. Ustavení někomu r. Hus III. 249. R. víru Bohu. Hus I. 153., Žer. Kdo jinému slovo ruší, zas mu tak učiniť sluší. Kmp. — co čím. Zastaralé věci železem, mladé prsty se ruší. Jg. Přátelství se ruší vzdálením-se. Jel. R. řeč křikem. Zločin, kterým se ruší veřejná mravnosť. ŘZ. Svátek rušíme skutkem neb dielem hřiecha; Cizoložstvím manželství se ruší; Věrnosť ruší se cizoložstvím; Člověk ruší se sám svým nepřítelem, to věz tělem; Kázáním slova božieho zatvrzeni v zlosti se ruší. Hus I. 128.. 197., 199., 202., II. 16. Druhé druhým se ruší (zdvíhá). Nz. A ruší se veličinou A. Nz. — jak. Pokoj člověk ruší proti Bohu trojím obyčejem. Huslí. 145. — co kde. Pokoj i mír rušie po zemiech nám podaných. BO. Aby nerušila lásky mezi náma. Sš. P. 662. Jeho moc v tom miestě se rušila. Hus III. 283. R. pokoj v obci. Ml. — se hýbati se, sich bewegen. Kamenie se rušilo a zsedalo pro žalost'. Ms. o 12 hod. umuč. Těsto se ruší (kyne). Slez., Mor., Tč., Dr. M. Kawka Ani se neruš. Na Ostrav. Tč., vz Rušati; aufgehen, sich heben, v mathem. Dvě od dvou ruší se (zdvihají se); gestört werden, Störung nehmen. Tělo, jenž se ruší, obtěžuje duši. Hus II. 304. Poněvadž tak se ruší ďáblovo královstvie. Hus II. 102. — se odkud. Neruš se z místa (nehýbej se). Na Slov. — přes co. Přes něčí zápověď něco r. — co kde čím: jelena v myslivně, na louce nožem.