ŠlehatiŠlehati. —
co komu: boky. Vrch. —
kdy. Oko
v zlosti šlehá blesky. —
čím: verši rozbroj. Světz. Trikolora (na bidle) sebou šlehá. Osv. —
kam. Vlas její jí šlehal
v boky; Paprsek šlehl
do tmy. Vrch. —
odkud. Blesk
z mračen šlehal, z oka. Vrch., Osv. —
kudy. Myšlénka šlehla duší, Arb , nitrem mým. Zl. Praha. Plamen šlehá otvorem
k místěji. NA. —
kde. Plamen slunka šlehl
nad západem. Kká. —
oč. Déšť šlehá o skály. Č. Kn. š. 393. —
jak. Požár plamenem živým vzhůru šlehá. Dk. V okno šlehal déšť
v ručejích. Vrch.