1. Tok1. Tok. Cf. Mkl. Etym. 348. T. slzí. Vrch., Čch. T. vzdušin, NA. V. 189., páry. Mj. 139. — T. rév. Kká. — T. = proud.
Déšť se valil toky. Vrch. — T. přenes. V toku 9. století. Šf. Strž. II. 13., 16. a j. T. žití, Kyt., mluvy, Dk., řeči, bolesti. Vrch. Slov přívětivých zval mne rychlým tokem. Čch. Bur. Zdálo se, že linuly dva toky zlatých hvězd jí z temena (vlasy). Zr. Gris.