Hnáti
Hnáti (v obec. mluvě v již. Čech. hňát. Kts. ), ženu, ženeš atd., žeň, žena (ouc), hnal, hnán, hnání; honiti, honívati, hnávati. Od skr. han m. ghan, ferire, bodati. Mkl. — H. = puditi, nositi, působiti, aby se něco hý- balo, běželo, treiben; přidržovati, nutiti k čemu, wozu treiben, antreiben, nöthigen; zarážeti, treiben, einschlagen; běžeti, letěti, laufen, fliegen, eilen, rennen, jagen, fliessen; se = běžeti, pospíchati, chvátati, eilen, rennen, jagen. — abs. Voda prudce žene. Stromy ženou, pučí, raší. Šp. — co, koho. Chtivého koně nemáš příliš hnáti. Jg. Vítr žene loď. Voda mlýn žene. V. Štolu h. I). H. květiny. Us. Toto lékařství (lék) žene moč. Kom. Kázal zeď h. (stavěti). Kram., Plác. — kam (do čeho, nač, před co, v co, pod co) co, se, koho. Děvky ženou do stáda. Jg. Něco do kola h. D. Někoho do slova hnáti (k plnění slova přidržovati). Us. Hřebík do zdi h. (zarážeti). D. Dobytek do lesa. Mlýn do náboje, štoly do pole h. Vys. Kluka do školy hnáti. Což on si žene do kapsy (shra- buje peníze). Jg. Vítr nám línal prach do očí. Ml. Pastýř žene ovce na pole. Ros. Svině na žír (na žaludy) h. D. Dobytek na pastvu. Osla na most hnáti (nevděk koho k čemu míti). Osla těžko bezděky na most hnáti. Jg. Vodu pod kola h. Us. H. s kým v šranky. Výb. II. 47. Ten lék na moč žene. Us. Řípa na mléko žene. Puch. Hnal je před krále, na soud. Us. Vsed na kuoň hnal jest ve- likú prudkostí přede všecko vojsko. Výb. II., 530. Vojsko třemi proudy v město se hnalo. Us. Hnachu v řadu. Rkk. Lid stádem v boj proti jinému h. Chč. 445. Hnachu sě v náspy. Rkk. 52. V ohradu se hnasta. Rkk. I hna Srpoš v Spitibora. Rkk. 42. Kře- stěné hnachu bez uma (bez rozumu, bez roz- vahy) v řady pohan s takú pýchú, jakú sílu jměchu. Rkk. 48. II. na peníze (něco zpeněžovati, jen o peníze státi). Ros. Vz La- komý. C. I hnachu třmi prúdy luto vz (= na) chlumek; Ženi na Zbihoň. Rkk. 51., 28. H. na trh. Er. P. 241. Poženeme pod háječek na louku. Er. P. 425. Hnáti na sebe (dužněti). Úprkem hnal na krále. Troj. Bylina na semeno žene. Jg. Měď na baňky h. Vys. — Někdy se vypouští „se": Hnal (se) na nepřítele. Vz Časoslovo. — (co) odkud (z čeho). H. se z miesta. Dal. 10. Třas je hnáše z bojišče. Rkk. 13. Ovčák žene z háje. Č. — oč z čeho. Nač se nález stal, o to se z pokuty žene. Boč. — koho odkud proč. Židy ze země pro jejich skutky hnali. Háj. — před kým. Vozka koně před sebou žene. Kom. Král hnal před zástupy (bral se). Výb. I. — (se) koho zač přes co. Za babku by i kozu přes Tatry hnal. Na Slov. Skok na skok sě hnáše vsie přes búřiúcú řeku. Rkk. 14. — Déšť přes les se žene. Er. P. 187. — koho, se po kom, po čem, jak, kudy (čím). Žeň pávy po svých, z toho nic nebude. Jg. Krupo (kruto) je po sobě hnachu. Rkk. 48. Mojžíš hnal (pospíchal) po poušti, až přišel k hoře. Plk. Po zlatě se hnáti. Puch. Po vrazěch sě hnachu. Rkk. 13. Hnáti se mečem po někom. Jg. Řeka proudem po polích se žene. Sych. Hájem, křovím ženou se pršky světla. Tateré je davem hnali. Rkk. 55. H. se k čemu, na koho klopotem, Sš., úprkem. Troj. 253. — (koho, se) kam, k čemu. K práci. V. Zeno omyl ke kvapnosti. Jel. Každý ať se žene k svému. Vz Spravedlnoť Lb. Vítr loď ku břehu žene. Nt. H. koho k nepravě. Jir. dh. Požeň ty ke mně k doubí. Er. P. 75. Žene ho k tomu lakota. Jel. Hnachu vesele k boji. Troj. — koho kam oč: před soud o při. Zříz. Ferd., Pr. — (koho, se) za kým. Hnal za ním jako pták. Vrat. (Lev) nastřelen za lovcem žene. Rkk. 55. Vlna za vlnou se žene. T. Ulicí úprkem za ním se hnal. Us. — Jg. — koho, se kam, proti komu. Záboj hna protiv Ludieku nade vsie voje. Rkk. 11. Koně, loď proti vodě. Vys. Prudko protiv sobě hnasta. Rkk. 41. — s kým (= potýkati se). Jsi-li tedy muž, žeň se mnou. V. — co, se kde. Čep na vodě, na loji, na oleji hnáti (nechati otáčet' se ve vodě, v loji, v oleji, aby nepálil). Vys. Štoly pod zemí h. Vys. — na čem. Hnáti se na koni. D. — co odkud kam čím: rudy z dolův na den koňmi hnáti. Vys. — co kudy: štolu skrz doly. Vys. — jak. Hnal v plném klusu, lépe: klusem. Pk. — se odkud. Od lesa se k nám hnal (běžel). — na koho s čím: s ostrú bradaticí. Alx. 1123. — za kým po čem: po sledu. Alx. 1139. — se = běžeti, pospíchati, laufen, eilen. Kam se ženeš? Co bych se tak hnal, ještě dojdu časně. Us. Vi- chřice, sníh se žene; oblaka, kroupy se ženou. Jel., Vz Se. — adv. Dále, D., zpět, Kom., zpátkem, nazpět hnáti. V. Vskoče na kůň žeň pryč. Jg. — aby. Žeň už, abys brzy napásl. — Vz Honiti.