2. -om2. -
om, koncovka, dat. pl. m., knížatom, . bohom, nyní -ům: bohům, vz -ům, Dativ. Jg
. Posud v obecné mluvě jihozápad
. Čech vychází dat. pl. substantiv
. Vyjímajíc subst. na
-a a některá na -
e, na
-om: dubom, lidom, dětom, jeslom, věcom. Šb. Na mor. Zlínsku vždy u jmen muž. a středních: chlapom
, telatom, koňom, slovom, dubom, rolom, obi- lom. Brt. Mtc. 1878. 14. —
Pozn. 1.
Délka v dat. plur. mužóm a p. je bezpochyby fo- netická. Možná, že byla tato slabika dlouhá již před přehlasováním a v tom případě měli bychom příklad přehlásky dlouhého
o v
é. mužóm — mužém. Ale možná také, že tu zdloužení teprve později nastalo, že se krátké
mužom přehlásilo ve krátké
mužem a teprve po zrušení přehlásky že nastalo také zdlou- žení slabiky:
mužóm. Ve vzorku
město —
pole byl by v prvním případě dat. plur. městóm — polém (nebo poliem); ve druhém městom — polem (n. polěm), pozdějším zdloužením polém a zúženě polím. Gb. Hl. 55. Vz -óv.