Podlé, podlePodlé, podle; etymologicky zajisté
podlé, neboť
dlé = subst. neutr.
= délka, podlé
= längs; foneticky
podle, vyslovujeť se obecně
e v
podle krátce. Na Slov.
podla. Dlí jest súženo místo
dlie;
dlie,
dlí pak jest subst. rodu střed. jako strbul.
dlje a znamená v če- štině totéž co strbulh., totiž=longitudo. Toto substantivum béře se ve složení s předložkami
ve a
po (v?-dlé, po-dlé) do funkce předložkové a i v této funkci prozrazuje se býti akkusa- tivem, majíc při sobě genitiv, podlé řeky — po délce řeky. Sr. také
s ve-dlé něm.
ent- lang (= in + länge) a po-dlé s franc.
selon (= secundum + longum), a ovšem i všeliké obdobné tvary slovanské (v. Mkl. S. 518.). Ve funkci předložkové skrátilo se bývalé
dlie v
podle, vedle, ačkoli se ještě
podlé, vedlé psává; také
podlí přichází (vz Jg
. Slov.) a súženým
í o kvantitě původního
dlie svědčí. Gb. v List. filolog. II. 112. Cf. Gb.
ib. 175., Mkl. S. 254. Podlee křieže. ZN. Jg. píše ve Slov. ve všech dokladech
podlé. — P.
, před-
ložka, pojí se s
genitivem. —
1.
O místě znamená směr tam po boku, tam kol boku, po straně tak však, aby věci jedna od druhé ničímž odděleny nebyly, něm. neben-hin, an- vorüber, längs. Sedl podlé mne na lavici. Svěd. Podlé mne lehl. Flav. Podlé moře táhli do města. Jg. Orel podlé lva krále stál. Smil
. Jměl tři miesta podle Jankova. (Tak často). Pč. 2. — 2.
Klade se o přiměřenosti činu k obsahu jména, při němž stojí =
jak toho věc a povaha žádá aneb dovoluje, něm. gemäss, nach, entsprechend. Soudce podlé svědectví soudí. St. Dávejte podlé statků almužen. Št. Chovej se podlé práva a zřízení zemského. Svěd. Soud boží jest podlé pravdy. Br. Napí sa, šuhajko, podľa obyčaja. Na Slov. Ht. —- 3.
Užívá se jí k vytčení důvodu t. j.
toho, v čem se něco zakládá —
že, při, po, něm. aus
, nach, wegen. Nechť se ukáže, kdo a podlé čeho může mne potupiti. Cap. Nemáte se podlé čeho
moudrostí a výmluvností chlubiti ( = z čeho, proč). Br. — Zk. S. 219. — 4.
Ozna- čuje osobu, v jejíž prospěch se co děje. Svěd- kové více proti maršalkovi svědčili nežli podlé něho. Žer. Záp. 129. (Brt.)
. Cf. Mkl. S. 519., Zk. MI. II. 29.
, Brt S. 206, Dle, Vedlé
. —
Pozn. 1.
Podle něj, šp. m.: podlé něho;
podlé se pojí s
gt. a ne s
akkus. (jej). —
Pozn. 2.
Podlé často klademe, kde by po místo mělo: podlé hlasu, podlé řeči koho po- znati; podlé hlavy své všecko činí. Jv. —
Pozn. 3. Ta kniha není podlé toho, aby mohla býti schválena,
správně: není taková, není toho způsobu, obsahu, aby . . . Brs. 126., není toho hodna, aby . . . Ht. Brs. 275
. Jeho mírná povaha není podlé toho, aby někoho chtěl urážeti m.: není taková, není s to, aby .
. . Ht. Brs. 275. — S
dativem (zastr.). Tu se
m o to ji pohnal ku panské
mu semnu a poněvadž se k tomu neznala
, tu panským nálezem
měla
mi o to právo činiti, potom omluvami odvedla mě od toho i neučinila
mi toho podlé nálezu panskému. Půh. II. 225.