Vozík, u, vozíček
Vozík, u, vozíček, čku, m., v obec. mluvě: vozejk, vozejček, ač se nepíše: vozýk. Cf. koník, ps-ík, nož-ík, nos-ík. Mk., Bž. 26. Ein kleiner Wagen. V. V. dětský, Kinder- wagen, ruční, Hand-, dvoukolý, na piano, Dch., na pytle, na kaši, Breikutsche (v to- várnách). Šp. Já sem dnes ráno kola namazal, by mně přes Brno vozejk nevrzal. Sš. P. 701. Závodní v., Rennwagen. V. Vozík sena. Us. — V. v knihtiskařství = náčiní, na něž se klade forma připravená, opatřená víkem a rámečkem. Techn. III. 432. — V. u pro- vazníka, dvě kolečka kamením obtížená k napínání pramenů, když se provaz plete. Us.