SámSám, sama, samo, akkus. sama (samého; u neživot, sám), samu, samo; pl. nom. sami (u neživot. samy), samy, sama, akkus. samy, samy, sama, tedy podlé: Otcův, ova, ovo ; ostatní pády berou se od slova samý, které vzorem Nový se řídí. V obec. mluvě v nom. pl. všech rodů: sami. (Jir.). — Sám, samý, samičký, saminký, samotinký, samičičký, sa- mičinký, na Slov. samučký, samučičký. Vz Zájmeno, Bž. 154. a strany zájmenných tvarů (gt. a akk. samoho, dat. samomu, inst. sa- miem, lok. samom, dual, sama, samě, pl. saměch, saměm, saměmi, cf. toho, tomu atd.) vz Listy filolog, a paedg. 1879. 147. — 1. O místě k vytčení blízkosti bezprostřední, knapp, hart, unmittelbar. U samých dveří seděl. Svěd. Už nad samým hrobem stojí. V. Na samém kraji státi. Us. Až do samého města přišli. D. Na samém konci býti. V. Při samé zdi, cestě, u samého kraje. D. Až pod savou pevnosť plouli. Vrat. — 2. O čase, když jej činem bezprostředním vymezujeme, gerade, eben, im Augenblicke. Umřel před samou slavností. Bart. Před samým zápa- dem slunce. V. Po samém obědě. Svěd. Celý den až v samý večer čekali. V. Než v samý večer přijdúce (m.: přišedše) mluvili jsú s ním o to. NB. Tč. 112. — 3. O věcech, o osobách, když se k nim činnost táhne způ- sobem výlučným, selbst, allein, unmittelbar, in eigener Person, sogar. Já to samému pánovi povím. Svěd. Však žádného není doma než já sama. Svěd. Věří jen sám sobě. Mudr. Zapři sám sebe. Br. Já sám to byl. Us. Čeho sám dosti nemáš, toho u jiných hledáš. V. Samým toliko kněžím. Br. Na jeho osobu samu se to vztahuje. V. Samého se chváliti, vynášeti. V. Má na mné na sa- mém dobývati; Pakli jeho samého zde není v súdu, tehdy zastúpiti žádný jeho nemuož. Půh. II. 182., 457. Pan V. s panem J. spolu se potýkali a bili (jakž říkáme) sám a sám. Lp. 78. Není přes něj, když jest sám (= chlubí se ničemný rekovstvím). Č. Zůstala sem sama, jak na vodě sláma, jako ten měsíček mezi hvězdičkama. Sš. P. 337. Dělej to sám. Jg, A já sám sobě nejbližší jsem. Háj. Múdrosť samého Boha dar jest. Mudr. Samého člo- věka nalezna ďábel rád ho láká. Hus III. 115. Neviděla tam žádného, jenom vojáčka sa- mého. Sš. P. 113. Chytili velikou zlatou rybu a každý chtěl ji míti sobě sám. Er. Sám sobě hude, sám vesel bude. Kmp. Byl sám a sám. Er. Jednou v létě přihodilo se, že tudy jel na koni král sám a sám. Er. Jídla sama se nosila. Er. (Šd.). Svůj plat sám si bráti; To byl sám ďábel. Dch. Odpovídati má každý sám ze své viny; On je pastýř, jenž ne sám se v ovce všetečně vpletl; Písmo die: Miluj svého bližního jako sám sě; Jedna ctnosť sama býti nemůže, ale hned s sebú druhú porodí; Sama sebe neostřiežeš než s boží pomocí. Hus I. 476., II. 224., 334., III. 47., 121. Ani sám se chval, ani sám se , haň. Pk. A to jest zle činiti a tak i zloře- čiti samu sobě. Hus I. 250. Na jiné lidi hledie a sami na sě nepomnie. Hus III. 105. Vyvolte sobě muže, ať se se mnu sám a sám tepe. Bj. Byl bych sám proti sobě. Dch. A soud purkrabský aby v tom nic jiného neviděl než samo (ausschliessend) zatčení neřádné. Zř. F. 1. Kde nemůže čert sám, tam nastrčí babu. Us. Dch. Sám sebe má každý nej- radši. Vz Sobectví. Lb. Kde by se cti do- týkalo, každý sám při žalobě stůj. Kol. 14. O tento toliko samý (einzig) artikul se svo- lili na témž sněmu. Václ. XX. Vuoz jsú jemu překotili a samému oko vyťali; Žádám prá- vem naučen býti, nezdali tu svú žalobu má potvrditi dviema prsty na kříži sám neb sám druhý; On v žalobě neklade, žeby ta slova sám od Jana byl slyšel. NB. Tč. 251., 285.. 287. — Pozn. Přidává se jediný, čímž se pojem zájmena zostřuje. Sám jediný to činíš. Pass. Sám jediný. V. - 4. Přistupuje k číslům řadovým, když se z jistého počtu hlavní osoba vytýká. Úředník Skrbenský vsadil člověka pána svého do vězenie i vy- ručil jest jej Beněk sám druhý na posta- venie; Hodonský sám druhý má přísahati, že ne z nenávisti ani z nepřátelstva . naň žaluje; Túžil Blažek sám třetí na Lukáše řkúč. NB. Tč. 128., 171., 244. Vratislav jedva sám několiký z toho boje utekl. V. Přibík sám desátý do města vskočil. V. Přivedli sama druhého. Vyvedli sama třetího. Jg Osiřela s dětmi svými a sama pátá. Svěd. Tu jemu samému třetímu hlava stiata jest. Pass. Cf. Mkl. S. 68. Sama druhá = těhotná. Us. Sml. Přijel k Jarošovejm, zatlouk na vrata, vyšla Marjánka sama devátá. Sš. P. 127. Pomocník sám druhý na koni jel. Bl. Žv. Aug. 36. Při- vezli zemana s jeho sedláky sama Čtvrtého. Let. 449. Blížnec slove ten, který se sám druhý neb sám třetí urodí po jednú od jedné matky. Hus II. 163. Slíbil mi jest sám druhý; Má zprávný list udělati ve dvú nedělí třmi rukojměmi a sám čtvrtý s rukojměmi jme- novitými. Půh. II. 342., 619. — Poznam. 1. Strč. tvary: sám desát, sama desáta (nyní: sama desátá). Mk. Byl Čech sám sedm na té hoře. Výb. 1. 87. Jmáť tú cestú tento den sama desáta jíti. Výb. I. 99. Cf. Bž. 143. Má jí zpraviti sám sedm tak s dobrými, jakož sám, a zachovalými. Půh. I. 307. Sám desát utekl. — Pozn. 2. Samo s číslovkami řado- vými v jedno slovo se spojuje: samodruh, samodevát, samodesát, samopátý atd. Zabil jej samodvanáctého. Jg. Královna ostala samodruhá. Pov. I. 56. Na Slov. Vz Mkl. S. 68. — 5. Spojuje-li se se zájmenem zvrat- ným, rozličné vztahy v sobě drží. a) Sám od sebe, sám ze sebe, kladou se, když se co z vlastní vůle a povahy činí a ne za puze- ním jiného, von selbst, aus eigenem An- triebe. Sama od sebe země plodí. Br. Co mi nedá sám od sebe, po tom netoužím; Učinil to od sebe sám. Dch. Protožť porou- čím, aby se k němu tak jako sám od sebe přitovaryšil. Žer. 330. Nic sám od sebe, jeli- kožto od sebe, nemóž člověk na Bohu za- slúžiti. Hus II. 69. Ne sami od sebe šli, ale povoláni jsúce. Hus III. 305. (Těch daróv) nemáme sami od sebe ani z svého zaslúženie. Hus III. 11. Nic nečistého není samo z sebe. Br. Ona jest žádného svědomie neměla, než co jest sama od sebe mluvila. NB. Tč. 96. — Pozn. 1. Samo od sebe se rozumí, lépe: samo sebou se r-mi. Brs. 159. — Pozn. 2. Sám shoduje se obyč. pádem s tím jménem, proti němuž s důrazem jest položeno. Člověk není živ jen sobe samému. Sobě samým divní jsme. Har. Není dobře člověku samu býti. Us. Avšak jsou i výjimky. Nemyslí-li se na protivu, náměstka sám klade se v nomi- nativ. Sám sobě živ jsem. Kom. Zapři sám sebe. Br. (Brs. 159.). Vz dřívější příklady. — b) Sám o sobě, sám v sobě, sám sebou kla- deme, když odvracejíce mysl ode všeho k věci nepříslušného toliko k podstatě její a bytnosti hledíme, an und für sich, an sich, ganz allein, für sieh betrachtet, in Wahrheit, eigentlich, wirklich, absolut. To samo o sobě hřích zavírá, Mudr. Šlechetnost' sama v sobě chvalitebná jest. To není samo sebou. Dch. To samo sebou se rozumí, ist selbst ver- ständlich. Dch. Sám v sobě, echt. Brt. Víno samo v sobě (pravé), plátno samo v sobě (bez bavlny, echt). U Opav. Klš. Kaplice sama o sobě stojí. Jg. Odbyl vin svých na všecky pohony sám za sebe. Pňh. I. 357. Chce mit' něco sám pro sebe. Dch. Až pak nemoc sama sebou odejde. Dch. Vz Zk. Skl. str. 343., Zk. Ml. II. str. 75. — 6. S„ sponte, ultro, von selbst, ohne Beihilfe. Samo to roste. Jg. Půjde to samo. Dch. - Pozn. Sám re slovech složených: samoběh, samo- pše, samorostlý. samostřel, samochtě, samo- teč. Cf. Mkl. S. 97. - Samý (zastr. sám) = nesmíšený, pouhý, nic, než, lauter, pur, rein, unvermiseht, blos. To je samá sůl. Dch. Ta voda je samá kalnota. U Rychn. Snídaníčko uchystala samo jedové. Sš.. P. 120. Já piji samou vodu. Samou prací oslábne. Koupil samou pšenici (nic jiného). Us. Pitelé samo víno pijí. Kom. To je samé stříbro (čisté). Ros. To je samý tuk, samý med. Us. — S. stotožňuje tak říkaje přísudek s podmětem znamenajíc tolik co plný čeho. Louka samé krtiny. Dch. Bota samý cvoček. Us. Stromy jsou samý květ, růže samá poupata, kabát samá díra, prádlo samá špína, Ten člověk je samý smích, samá rozpustilost', samé kle- vety. Mtc 1878. 18., Brt. S. 2. vyd. 91. - Pozn. Ten samý, lépe: týž, tentýž; někdy: on. Ten samý muž (týž muž) to byl. Us. Žádáte se, abyste onu krávu našel a tu samou (m.: a ji) ke mně přivedl. Bs. V příloze posýlám výtisk díla, byste samému (šp. m.: mu) místa k ohlášení dopřáli. Brt.
