Vésti
Vésti. Cf. Mkl. Etym. 387. a., List. fil. X. 118., 1892. 108. (v dialekt.). — abs. I vede (= dokazuje) br. Prokop, že . . . Mus. 1883. 363. — co, koho. Ťažko toho vodiť, kdo sám nechce chodiť. Slov. Rr. MBš. Takovú vede výmluvu. Brt. D. 285. V. kající život, svědky, řemeslo. Št. Kn. š. 82., 148., 171. — co proti čemu. V tom musím proti tobě odpor v. Šml. K tuhým žalobám proti sobě vedeným mlčel. Br. V. proti něčemu stížnosť. J. Lpř. Kdožť právo vedú protiv pravdě. Št. Kn. š. 150. — kde. Řád slušný v domě vede. Rgl. Stoudně si vede v povzdálí. Nrd. Abych vás vedl v jeho cestách. Št. Kn. š. 41.— co, koho kam (kdy jak). Pasáci na sebe volají: Kde (kam) vedeš ? Mor. Vck. Již před r 1300. daleko do moří obchod vedli. J. Lpř. Ve průvodu byl veden do kláštera. Vrch. Když ji bezděky na pokoj vedli. Pass. Ješto vás k tomu vede libosť a ute- šenie. Št. Kn. š. 112. — koho nač: na popravu, na smrť. Us. Pdl. Tys mne na to vedl navedl). Wtr. exc. V. si někoho na pomoc. Sá. — proč. Neb toho pro žádnú chlúbu ani pro peníze nevedu, ale pro česť jazyka svého českého. Výb. II. 43. — se, si, co, koho, jak. V. si pěkně, Vck., po starodávnu, J. Lpř, s volnou nenuceností při něčem, Vlč., moudře, ukrutně, despo- ticky, Šmb., vědecky. Dk. Krávu za rohy v. Lpř. V. psa na provázku. Us. Pdl. V. stavbu nákladně, skvostně J. Lpř Vede se to na levo (nedaří se). Neud. Vojak po prochazce chodzi, ženku za ručičku vodzi. Sš. P. 482. Vede svou až do omrzení. Osv. I. 92. Svój život v dobrém vedúce. Výb. II. 18. Svój úřad právě vésti; Donidž se jim dobře vede po jich vóli ; Aby je vedli v kázni k dobrým obyčejóm ; Řemeslo právě v.; Kak máte svój úřad v. k užitku jiným Št. Kn. š. 34 , 35., 99., 143., 167. Kde sa dobre vodí, tam sa rádo chodí; Nežije a predsa chodí a človeka dobre vodí (ho- diny). Mt. S. I. 106., 135. Ako kdo robí, tak sa mu vodí. Slov. Šd. - se komu. Letos se nám kuřata nevedou. Us. Tbnk. — co se s kým. V. o něco boj s někým J. Lpř. Loď vede zápas s orlem v rych- losti Posp. Za jinu chodíš a se mnú se vodíš. Sš. P. 307. — co kudy. V. proud elektrický drátem, Mj., průplav průkopem, NA., přímku bodem A k bodu B vésti. Us. Pdl. Havran s kání luhem svůj ples vede. Kyt. Cesta je vedla mimo chyši. Šml. Vedli ho tú ulicí. Sv. ruk. 167. Cesta vedla mezi rozházenými balvany. Šml. — koho, co odkud. V. od bodu n. z bodu nějakého přímku. NA. V. důkaz z něčeho. MH. 5 Nervy čivné vodí podnět od zevnějšku k mozku. Dk. P. 5. V. od zlého. Krnd. 165. Důkaz ontologický vede se z pojmu o Bohu. MH 4. Netbají, by z dobrého v lepšie je vedli. Št. Kn. š 136. — koho, co čím (kam). Zápas zbraní, slovem, pé- rem v. Mus. 1880. 470. Praha má v. národ český osvětou ku svobodě, moci a slávě. Vlč. — koho po kom. Kteříž (kněží) lid po sobě vedli. 1532. Mus 1880. 499.