Paroh, u, parůžek
Paroh, u, parůžek, žku, m., roh z rohu vyrostlý, ratolest rohu, Zinke, f. Parohy, ův, m., pl. P. = celistvé větevnaté a kostěné výrůstky na pahejlích kosti čelní mnohých přežívavcův, které se každoročně svrhují a zase obnovují. Hrbolovité kruhy na kořenu p-hů slovou růže, jednotlivé konce čeli větve výsady. Vz S. N. P. sobí, vz Schd. II. 543. Geweih, Gehörn, n. P. udaňka: lopata. Hořejší díl parohů: koruna. P., žertovně: podávky. P. haluzité, rozvětvené (Jhl.), řídké, krásné a dokonalé, nepravidelné. Šp. Jelen parohy svrhl, shodil; zbraní a ozdobou jelenů jsou parohy. Šp. Jelen parohy rosí, sráží. Kolik má jelen výsad (větví na parozích) ? Šp. P-hy otloukati, očistiti, otírati (stloukati s p-hů mech n. lýčí); p-hy míti (na p-hy vysazeno míti); na p-hy, na vidle napíchnouti. Šp. Jelen krásná parohy nosí. Rkk. 25. — P., vše, co podobno p-hům, Ende, n., Zacken, m. Klobouk s třemi parohy (rohy, konci). P. u svícnu. D.