Čelo
Čelo, čílko, čelíčko, a, n. Vz Čelisko. Místy ku př. na Plašte čalo. Prk. Die Stirne. Č. široké, úzké, vysoké. Šp. Č. úzké svinské jest, vysedlé (vypustlé) oslovské, široké dobré povahy, svrasklé ducha starostlivého, nabíravé hněvivého znamení;, vyvraštěné a vypuklé nestydatého ukazuje. Kom. Č. vypustlé, hladké, vytažené, sebrané, svra- štilé, zasmušené, jasné. Lk. Vysokého čela = čelatý. Č. mnouti. Kom. (Jelo popelem posypati. Jg. Rýti čelem (bradou) v blátě, v zemi = pohříženým býti. L. Člověk oce- lového čela = zarputilý, neústupný. Jg. Došel čelem místa. Vz Svéhlavý, Odvážlivý, Trest. Č. Čemu čelo protiv skále vzprieci? Rkk. Čelem zdi neprorazíš (kde nemůžeš pod- s kočiti, podlez). Čelem, dvéře proraziti. Reš. Čelem zdi nepovalíš. Č. Div, že čelem nebe neprovrtá. Vz Odvážlivý. Lb. Čelem místa nedojdeš. Vz Hrdý. Lb. Čelem miesta dojíti. Vš. III. 7. — čelo sídlo radostí neb smutku, libosti n. nelibosti, die Stirne als Sitz der Heiterkeit oder Betrübniss, Zufriedenheit oder Unzufriedenheit. Jg. Č. krčiti, nabírati, vraštiti, svraštiti, mračiti, smrštiti, supiti, za- krniti. Reš. Čelo hladké, rozpohozené, vy- jasněné, jasné, veselé. Sedí mračna na čele (hněvá se). Č. Zamračil se, jakoby mu z čela pršeti mělo. Č. — Č. = sídlo poctivosti, studu nebo naopak, die Stirn als Sitz der Ehrlichkeit, Sehamhafrigkeit oder des Gegen- theiles. Jg. Neměl na čele napsáno, že je zloděj. Jg. Člověk bez čela = bez studu. Otřelého čela člověk. Vz Nestyda, Lb. Pro- třel si čelo = odvrhl stud. Protřelého čela býti. Ros. Nevěstčí čelo (drzé, nestydaté, všetečné). Č. Stud s čela setříti (protříti čelo), V.; čelo zatvrditi (psu oči prodati) = nestyděti se. Kom. Č. měděné (studu neči- telné). Jakým čelem směls mu to prokázati? — Č. = vrch, před rozmanitých věcí. Die Stirne, Fronte, der vordere, höhere Theil verschiedener Dinge. Jg. Státi v čele = někde napřed, na oku, na ráně, na patrném místě. Jáz pojdu vstřiecu jim v čelo. Rkk. 11. Čelo stavení, brány, lodí, kola (povrchní okrouhlosť kola); čelo vojska. Jg., D. Hnali na ně v čele kopinníci. Troj. S nepřítelem čelem se potkati. Plác. Z čela do bočné bitvy se obrátiti. Us. Učinil čelo široké, aby se vojsko větší zdálo. Jg. Čelo postaviti komu, čelem se staviti. Opp. Celo v čelo, oko v oko = právě naproti. Jg. Na čele býti vojska (vůdcem); stojí v čele, postavil se v čelo n. v čele vojska, národu. Jg. Nepří- teli čelem se staviti, proti nepříteli čelo po- staviti, čelem se opírati. Zk. V čele obce stojí starosta, lépe: v čele obce je sta- rosta n. postaven je starosta. Šb. Na čelo něčím vyjížděti = chlubiti se. Se svojím na čelo, s cizím do kouta, ač dobré (každá liška svůj ohon chválí). L. V čele, na po- čátku knihy. Jg. Psi jdou na čelo (na pře- dek). Šp. — Čelem bíti zemi; čelem pokorné úklony někomu vybíjeti; čelem biti zemi před velmožem = kořiti se komu. U Polá- kův. L.