ČeloČelo, čílko, čelíčko, a, n. Vz Čelisko. Místy ku př. na Plašte čalo
. Prk. Die Stirne. Č. široké
, úzké, vysoké. Šp. Č. úzké svinské jest, vysedlé (vypustlé) oslovské, široké dobré povahy, svrasklé ducha starostlivého, nabíravé hněvivého znamení;, vyvraštěné a vypuklé nestydatého ukazuje. Kom. Č. vypustlé, hladké, vytažené, sebrané
, svra- štilé, zasmušené, jasné. Lk. Vysokého čela = čelatý. Č. mnouti. Kom. (Jelo popelem posypati. Jg. Rýti čelem (bradou) v blátě, v zemi = pohříženým býti. L. Člověk oce- lového čela = zarputilý
, neústupný. Jg. Došel čelem místa. Vz Svéhlavý, Odvážlivý, Trest
. Č. Čemu čelo protiv skále vzprieci? Rkk. Čelem zdi neprorazíš (kde nemůžeš pod- s kočiti, podlez). Čelem, dvéře proraziti. Reš. Čelem zdi nepovalíš. Č. Div, že čelem nebe neprovrtá. Vz Odvážlivý. Lb. Čelem místa nedojdeš. Vz Hrdý. Lb. Čelem miesta dojíti. Vš. III. 7. —
čelo sídlo radostí neb smutku, libosti n. nelibosti, die Stirne als Sitz der Heiterkeit oder Betrübniss
, Zufriedenheit oder Unzufriedenheit
. Jg. Č. krčiti, nabírati, vraštiti, svraštiti, mračiti, smrštiti, supiti, za- krniti. Reš. Čelo hladké, rozpohozené, vy- jasněné, jasné, veselé. Sedí mračna na čele (hněvá se). Č
. Zamračil se, jakoby mu z čela pršeti mělo. Č. — Č
. = sídlo poctivosti, studu nebo naopak, die Stirn als Sitz der Ehrlichkeit, Sehamhafrigkeit oder des Gegen- theiles. Jg. Neměl na čele napsáno, že je zloděj. Jg. Člověk bez čela = bez studu. Otřelého čela člověk. Vz Nestyda, Lb. Pro- třel si čelo = odvrhl stud. Protřelého čela býti. Ros. Nevěstčí čelo (drzé, nestydaté, všetečné). Č
. Stud s čela setříti (protříti čelo), V.; čelo zatvrditi (psu oči prodati) = nestyděti se
. Kom
. Č. měděné (studu neči- telné). Jakým čelem směls mu to prokázati? —
Č. = vrch, před rozmanitých věcí. Die Stirne, Fronte
, der vordere
, höhere Theil verschiedener Dinge. Jg. Státi v čele =
někde napřed
, na oku, na ráně, na patrném místě. Jáz pojdu vstřiecu jim v čelo. Rkk
. 11. Čelo stavení, brány, lodí, kola (povrchní okrouhlosť kola); čelo vojska. Jg.
, D. Hnali na ně v čele kopinníci. Troj. S nepřítelem čelem se potkati. Plác. Z čela do bočné bitvy se obrátiti. Us. Učinil čelo široké, aby se vojsko větší zdálo
. Jg
. Čelo postaviti komu, čelem se staviti. Opp
. Celo v čelo, oko v oko = právě naproti
. Jg
. Na čele býti vojska (vůdcem); stojí v čele
, postavil se v čelo n. v čele vojska, národu.
Jg. Nepří- teli čelem se staviti, proti nepříteli čelo po- staviti, čelem se opírati. Zk. V čele obce stojí starosta,
lépe: v čele obce je sta- rosta n. postaven je starosta
. Šb. Na čelo něčím vyjížděti = chlubiti se. Se svojím na čelo, s cizím do kouta, ač dobré (každá liška svůj ohon chválí). L. V čele, na po- čátku knihy. Jg. Psi jdou na čelo (na pře- dek). Šp. — Čelem bíti zemi; čelem pokorné úklony někomu vybíjeti; čelem biti zemi před velmožem = kořiti se komu. U Polá- kův. L.