Ochotný
Ochotný, ochoten, tna, tno. — O., s chutí něco dělající, willig, freudig. O. mysl. V. — k čemu: k stavěni. D. — O., veselý, čilý, bodrý, fröhlich, munter, aufgeräumt, aufge- weckt. O. tvář (hilaris vultus). BO. Král bieše velmi o-ten (hilaris). BO. Srdce o. činí tvář o-tnú, cor gaudens exihilat faciem. BO. O. obličej. Jel. — O., rychlý, hbitý, čerstvý, bedlivý, služebný, geschwind, hurtig, bereit- willig, unverdrossen, willfährig, geschäftig. V. O. a srdnatá mysl. Cyr. Všechen jest ochoten a hotový. Br. — k čemu: k roz- mýšlení. D., Ml. Páni bývali o-tni k dání. Jir. dh. — komu. Zlým byl hrozný, chu- dým ochotný. Brt. S. §. 111. — O., vlídný, přívětivý, laskavý, freundlich. Prokázal se ochotný, ochotným, ochotna. Bs. Neochotné řeči. Mudr. Jazyk o-tný (placabilis) štěp života (lignum vitae). BO. O. člověk. Us. S ochotnou myslí. V. — ke komu. Št. Soudce ke všem ochotný. Pr. — s kým. Měl domnění na svou manželku, neb jest s ním (s jiným) velmi byla ochotna. Martini. — v čem. V řeči i v službě o. Er. P. 312.