Hnůj
Hnůj = hnis, putredo. V MV. pravá glossa. Pa. Vendi hnoj v kosti mé. Ž. wit. Hob. 12. — H. = stercus. Ž. wit. 82. 11. a j. — H. = mrva. Vz Kram. Slov. H. = smíšenina výkalů domácího zvířectva se stelivem; v širším smyslu = hmota, která vlastnostmi svými fysikalními i chemickými způsobilá jest nahraditi hnůj domácího zví- řectva. Vz S. N. H. chemický, lučební, ne- rostový, mastný, jadrný, slamnatý, čerstvý, neuleželý, přiměřený, pomocný, živočišný, Šp., obchodní, Sl. les.; rozbor, rozklad, hmota, množství, přívoz, druh hnoje; po- moc hnojem; továrna na h. Šp. H. se od- pařil. Dlj. H. když se polívá, pěkně zahnívá. Šd. Komu se h. příčí, nic nevyrolničí. Tč. Když na hnoji houby rostou, bude pršeti, Zlínsky. Brt. — H. moře = pěna. Lšk. — H. = smetiště. Kn. rož. čl. 143., 144.