Slušnosť, i
Slušnosť, i, i'.,pěknosť, způsobnosť ozdob- nosť, krása, die Schönheit, Schicklichkeit, Art, Gebühr, der Anstand. V. S. jest pří- hodná vnější poměrnosť nějaké věci, čin- nosti n. osobnosti čili přiměřenosť její. Hš. Vz S. N. Důvody s-sti, Billigkeitsgründe. J. tr To jest proti s-sti, mimo s. V. S-sti šetřiti. D. S. obyčejův. Jel. To za s. si po- kládají. Kom. — S., hodnost, spravedlivost, srovnání se s svědomím, náležitost, die Bil- ligkeit, natürliche Gerechtigkeit. Soudce slušnosti více nežli přísnosti práva šetř. Kom. Potravy vedlé s-ti a hodnosti šacovati. V. Vedlé s-ti trestati; Složiti s sebe mírnosť a s. V. Žádají od nás naučení, kterak se ta věc dáti má podlé s-sti. NB. Tč. 101. A kte- řížby písaři takové (německé) věci na česko vykládali, těm aby strana, které se to vy- kládalo, podlé si zaplatila; Neb v našich měnách každému má podlé s-sti zaplaceno býti. Zř. F. I. Nad s. něčeho žádati. Us. Dch. Jakž takž to práva a slušnosti barvu má. Kom. Mírná s. lepší nežli přísná spravedlnost. Pr.