Znamení, znameníčko
Znamení, znameníčko, a, n. Vz Sklo- ňování (znamení jako vzorec). Kmeny v -ijo stahují přehlasovaný tvar -ije v ie, novo- česky í: zdravie, volanie m. zdravije, vola- nije. Kt. Cf. Bž. 17. — Z. = všeliká věc sloužící k poznání něčeho, das Zeichen, Kennzeichen, Merkmal, Merk, die Marke. Jg., Ž. wit. 64. 9. Z. připálené; železem znamení připáliti (cejch), V., vz Vlšk. 252.; z. pamětní, na uchu, v uchu, D., v knize, hraničné (mezník), přirozené. Us. Z. od na- rození či mateřské. Čes. lék. III. 1. 12., Šp. Z. půhončího. Žer. Záp. II. 168. Z. zvířet- níkové. Vz Stč. Zmp. 83. Z. někde si udě- lati. Us. Slova jsou znamení myšlének. Z. do knihy — záložka. Odevzdání něčeho pro- středkem z., die symbolische Uibergabe. J. tr. Vryté z., das Stigma; z. na památku, das Gedenkzeichen; z. pro poznání, pozná- vací, das Erkennungszeichen; z. na sobě míti. Dch. Aniž jim vněšné ono z. s pro- spěchem býti může. Sš. I. 53. Z. bieše na něm (na praporci) překrásné. Výb. II. 44. Míti moc dávati jména z-ním jest panování a prvotnosti. BR. II. 8. a. Věci, ješto velmě brzce minú a po sobě i jednoho z-nie ne- ostavie. Št. Kn. š. 24. A pak (obilné zrno) v trávu vroste, ež nikděž z. podobného ne- ostane k tomu zrnci. Št. Kn. š. 28. I knihy i obrazy jsú jedné z., jenž nás vedú k těm věcem, jež ukazuji a znamenají; Jest na tobě nějaké z., že Budeš se káti toho hřiecha. Hus I. 76., 247. Jak z. na těle jsoucí (jahody, maliny atd.) zažehnávají? Vz Mus. 1854. 535. — Znaménka rozdělovací, die Thei- lungszeichen: tečka (.), dvoutečka (:), čárka ,), čárka s tečkou či středník (;), vz Brs. 2. vyd. 273., Brt. Skl., z. otázky (?); z. po- divení (!), chybně: vykřičník, šp. vykřik- ník; z. uvozovací („) husí nožičky; z. spojo- vací (-), (česko-německý); dělidlo slabik (vy-dá-ní), závorka (), z. úhlu (<?), z. pře- stávky či přestávka či pausa (—), z. sml- čení či zamlčení či zarážka (P— k— nebo S— ), z. výpustky (....), z. vytčení či pamatovací či pamatování (i&Ef", *), para graf (§), z. zdvojovací (-m,-n), z. dloužení, (á, í, ó, ú, ý, ů), z. krácení n. skrácení (i), z. důrazu (když slovo psané čarou se pod- trhne ku př. jistě), z. odsutí či odsuvník (', ku př. nemůž' to býti); z. řeckého pří- zvuku (' přízvučník ostrý; přízvučník těžký či nízký, ~ , př. průtažný), z. krátkosti (u), z. délky (—), z. zdvihu ('), kladu, po- sitives Zeichen (+), záporu či záporné, negatives Zeichen (—), čtverce ([_]), nerov- nosti (>, <>, <), shoda znamének, Per- manenz der Zeichen oder die Zeichenfolge (— — n. + +), měna znamének, die Vari- ation der Zeichen oder der Zeichenwechsel (+ — + — ); z. vět, punktování či roz- punktování, hlasoměnné, odjímání či odčí- tání či menšítko (—), z. sčítání (+), mno- ženi či násobení (X), dělení (:), spojovací či spojovadlo, zdvojovací či zdvojovatel, roz- lišovací, odkazovací, dokládací (vz z. uvo- zovací), zlomku (4/5), opravy či korrektury, desetinné (45.07), rovnosti (==), rozdělování (—, =), výpustky. Z-kem značiti, zname- nati, opatřiti; závorkovati, do závorky dáti; z-ko desetinné pomknouti, posuvnouti (ver- setzen); rovné známky dávají v součinu +. Nz. Z. dvojitosti, das Doppelzeichen (±), shodnosti (=, ~ ). Z. ruky (místo podpisu) toho, kdo psáti neumí; obyčejně jsou to tři křížky, das Handzeichen. Vz S. N. Z. in- tegrační, Náhradní či substituční, Stě. Dif. 77.; z. taktu v hudbě, z. výdechu, závě- rečné z. dílu (v hud.). Zv. Přír. kn. I. 22. Z. rozlučky. Ndr. 8. Z. přídechu, přídešník. Ndr. — Z. = co přítomnost věci dosvědčuje, důkaz, svědectví, das Zeichen, Merkmal, der Beweis, die Probe. Z. zlého člověka jest; To jest z. dobré správy obce. Kom. Dým jest z. ohně. Žádného z. nepozůstaviti. V. Z. rány zsinalost jest. Kom. Z. od rezu, od neštovic. D. Z. života od sebe nedávati. Us. Dal nám sv. Ducha v z., že nás miluje. Št. Vz S. N. Jako z. pročinění považuje se úplně stejný kroj usně, als Zeichen der Durchgerbung ist ein vollkommen homo- gener Schnitt beim Leder anzusehen. Šp. Komoně jeho na znamení úcty kus cesty za uzdu vedl. Šmb. S. II. 110. To nám jistě na z., že..... Er. P. 181. Když dí úředník: ,Mnou to není' a pán mlčí, zlé jest to z. O. z D. Chod do kostela jest pa- mátka a z. chodu mravného a nebeského; Protož na z. tomu viece ďáblóv pro věččí zlosť bylo v tu dobu s židy než s pohany; Aniž môž mieti člověk věččieho z. kromě zjevenie božieho. Hus I. 299., II. 104., III. 128. Tehdy črt má to sobě jako za z. tajné smlúvy; Neb očité jest z., když jest tak divné věci a rozličné .... z ničehož stvo- řil. Št. Kn. š. 11., 17. Na z. něco míti. Alx. 1100. Nebeské z., die Himmelsspur, slove, když jelen parohy větvičky zlomí nebo listy obrátí; někteří myslivci nazývají také ne- beským z-ním místo, kde jelen lýčí otloukl. Škd. exc. — Z. = vše, čím se jiný říditi má, das Zeichen, Signal. Skrze z. mluviti (mhournutím atd.). V. Dáti komu z. hlavou, rukou, očima, bubnem, troubou, zvonem, na buben, na troubu, na zvon. Us. Z. ohně, ohněm. J. tr. Z. poledne (na hvězdárnách dávané). Vz Stč. Zmp. 121. Z. návěštná římská. Vz Vlšk. 341., 342. Z. k zástavě, das Haltsignal; z. požáru (požární), bouře, das Sturmsignal, z. na záchranu, das Noth- signal, z. na poplach, das Allarm-. Dch. Z. na pomoc, das Noth-. Dch. Z. k bitvě, k útoku, k ústupu. Us. Pdl. Doslyšné z. Sš. Sk. 18. Zvonici k tomu byli zřízeni, aby na zvony z. dávali k službám božím. Ddk. IV. 277. Příchodu svého z. střelbou učinili. Ler. - - Z. = co se komu dává za zásluhy. Z. řádu, das Ordenszeichen. D. — Z. = předznamení, Vorzeichen, n. Ž. wit. 45. 9., Wahrzeichen, Anzeichen, die Vor- bedeutung, der Vorspuck. V MV. nepravá glossa. Pa. Z. obětí řeckých a římských. Vz Vlšk. 325., 326., 329., 330. Povážlivá z., ernste Anzeichen. Dch. Jestli něčas na květnú neděli, věz, že to není dobré z. Slez. Šd. A žádné z. se neukázalo. NB. Tč. 72. Zá- zračné z. na nebi a jinde. V. Za dobré, za zlé z. něco míti. Us. Všudy z. budoucích věcí hledati pověra jest. Kom. — Z. = div, das Wunder. Veliká z. před nimi činil. Br. Z nimi sluji zázrakové, že se jimi nauky a poznatky některé naznačují. Z. = zázrak, div, poněvadž oznamuje přítomnosť půso- bení božího a dává svědectví poslanci bo- žímu. Sš. I. 142., Sk. 25. Z. v divích, zá- zracích a mocech, kteříž slovou znamením proto, že věcí jiných oku tělesnému a ji- ných mysli naskytují. BR. II. 618 b. Činieše mnoho divóv, z. i zázrakóv. Pass. XIV. Mus. 1883. 112. Ději se z. a divy. Dch. — Z., figura, das Bild, Zeichen, die Figur. Z-ním sv. kříže se žehnati. Us. Z. nebeská, Sternbilder; z. hvězd; na nešťastném z. hvězd; na dobrém a šťastném z.; vytisk- nuté z.; z. (pečeť) přitisknouti, přitlačiti, přidati. V. Když slunce jest na z. lva. Byl. Z. zvířetníkové. Stč. Zmp. 83.