KterýKterý, v obec. mluvě: kerý. Vz T. Který z kořene zájmenného k% a srovnávací pří- pony terb, tera, tero, řec. řepo (nom. tí^oc), původně tara, tedy který = kdo z obou, uter. Zk., Schl. — Který (tázací) klade se, když se tážeme o věcech jistého množství n. jisté řady, welcher, was für ein? Který z těch dvou učinil vůli otcovu ? Br. Kterého z těch sedmi bude žena? Br. Věděl, která a jaká jest ta žena. Br. — Pozn. Rozdíl mezi který a kdo. Při kdo odpovídáme zá- jmeny: já, ty, on, ten, onen n. jmény pod- statnými; při který jmény číselnými, adjektivy n. substantivy s příslušnými přívlastky. Kdo to udělal? Bratr, já. Který z těch obou to učinil? První. Kterou cestou potáhneme? Cestou pouště. Zk. Skl. str. 364. Zájmenem který tážeme se po množství nebo řadě předmětův anebo po předmětech samých od jiných je různíce. Bž. Ml. str. 154. Vz Kdo. — K., jenž, zájmeno vztažné, welcher. Pojí se s indikat. a kondit. Vz Konditional. Nes zmu- žile příhody, které tě potkaly. Br. Pes, který nejvíce štěká, nejméně kouše. Prov. Dejte nám kníže, kterýž by soudil spravedlivě naše hlavy. Háj. — Pozn. 1. Čeština jako řečtina ráda z vazby vztažné ve vazbu demonstrativnou přechází. Mlčím o jiných věcech, kteréž k nám z dalekých krajin přecházejí a my je (m.: a které my) za drahé peníze kupujeme. Anth. II. 195. Po levé straně jest Pontus euxinus a jezero maeotské, při nichž vůkol mnozí národové bydlejí a mnohé řeky do nich (m. a do nichž) tekou. Anth. II. 222. — Pozn. 2. Který zastupuje v 14. stol. ještě zřídka vztažné zájmeno jenž; který jest tedy mladší. Mkl. S. 92. Vz Jenž (ku konci). Vz také, Který' v Brs. 98. K. = kolikátý. O které hodině mám přijíti? Us. — K. = některý, neurčité zájmeno, einer, irgend einer. Ta země je tak dobrá, jako která ve světě. Zlob. Neviděl jsem, aby který kterého ranil. — K. klade se často m. ten, čím se věty těsněji spojují. Taktéž v latině. Kimon byl z vlasti vypo- věděn, kterého činu Atheňané brzy litovali. (Cimon patria pulsus est. Cujus facti Athe- nienses mox poenituit). Kos. — K. místo , abyl ve větách účelných. Ani daru nemáme, kterýž bychom mu přinesli. Br. Vz Věta účelná. — Který, jenž stran shody se sub- stantivem, ku kterému se táhnou. Zájmena vztažná jenž a který srovnávají se s jménem podstatným, ku kterému se vztahují, v rodě a čísle, v pádu však řídí se výrokem věty vedlejší. 1. Táhnou-li se na bezživotná masc. pl., užívá se v nom. rodu muž. n. ženského. Pobořili oltáře, kteříž byli v Jeruzalemě. Br. (které byly. Us. ). — 2. Táhnou-li se na zá- jmena osobná: já, ty, my, vy, on, tedy časo- slovo věty přídavné řídí se osobou zájmen těchto. Kdo jsi ty, kterýž voláš na krále? Br. — 3. Táhnou-li se na více jmen, kladou se v číslo množné; pak-li se jen na poslední slovo táhnou, souhlasí s tím. Zemřeli mu otec a matka, kteří oň pečovali. Us. — 4. Táhnou se také někdy na přídavná jména přisvojovací. Rozvažuj božskou všemohouc- nosť, kterýžto vše z ničeho stvořil. Kom. — 5. Zhusta se subst. do věty přídavné pře- kládá a tu zájmeno s ním i v pádu se sro- vnává. Vlna, kterou barvu nejprve chytí, tu drží. Kom. — Pozn. k slovosledu. Žák, který se pilně učí, bývá chválen, lépe: Který žak se pilně učí, bývá chválen. Václ. Hylmar. — 6. Místo jenž a který kladou se co a kolikož s gt., když myšlénku vedlejší činem obec- nějším vynésti jest. Nevšichni lidé, co jich jest na tomto světě, spolu se znají. Pass. (Vz Co, 2). — Zk. — K. ve spojení s: -si, -koli, -ž, -že, -žto. Vz Cosi, Cokoli. Učinil to z kterékoliv příčiny. Br. I zavolav kterýchsi dvou z učedlníkův svých, poslal k Ježíšovi. Br. — Vz Zájmeno, G.
